Prvního června 2020 jsem poslal email s rukopisem první detektivní trilogie Trujkunt nakladatelství Argo. Pravdou je, že jsem na tuto prestižní adresu posílal své tři povídky Dwur, Kruhy a Čtverka už podruhé. O pár měsíců dřív zůstal můj drzý pokus bez odezvy. Ostatní nakladatelství většinou odpovídala, že jejich ediční plán je plný, což je eufemismus pro vyjádření nezájmu. Naštěstí jsem zkusil oslovit Argo znovu. Žádná očekávání jsem neměl. Tentokrát však poštu otevřela programová ředitelka nakladatelství Hanka Gelnarová, která svérázný východ Česka znala, neboť její kamarádka pochází z Hrádku a Argo občas tiskne knihy v českotěšínské tiskárně. Přečíst pokus o literaturu čtyřiapadesátiletého chlapíka z Gorolie brala téměř jako povinnost. Dodnes nechápu, co se vlastně stalo. Vesmír se pohnul, štěstí se unavilo a sedlo si…
Přesně před šesti lety v čase 14:09 mi přišla odpověď:
Dobry den,
Vzala jsem si rukopis na vikend a uz mam precteno a mrzi me, ze jsem si vytiskla jen jednu knihu. Takze sice nemam jeste reakci od redaktora, kteremu jsem dala text nacist, ale za sebe mam jasno, jdeme do toho!
Kniha ma spad, je vyborne napsana, zasazeni do mistnich realii ma kouzlo, ktere skvele funguje.
Ozvu se Vam v pondeli, abychom se domluvili konkretneji.
Srdecne zdravi,
Hana Gelnarova
Odesláno z iPhonu
Po přečtení emailu jsem ze samé radosti dostal slabý epileptický záchvat. Totální šok. Euforie. Ani ve snu by mě nenapadlo, že texty, které jsem psal pro zábavu, abych se v invalidním důchodu doma nezbláznil, se někdo rozhodne vydat. A že ten někdo bude NĚKDO! Nějaký postarší písálek z východního trojmezí se do října, kdy první Trujkunt vyšel, ocitl ve společnosti „argovských“ autorů jako třeba Coelho, Brown, Urban či jeho milovaný Woody Allen, který měl formativní vliv na jeho osobnost.
Dokonce se s Argonauty plavím po Černém moři dál. Před pár dny vyšel devátý Trujkunt. Rozepsaný desátý díl je v půli. Psaní je pro mě zábava i záchrana. Nikdy nebudu Argu dost vděčný…
Vážený pane spisovateli, přečetla jsem toužebně očekávanou knihu – Tramwaj na Sachsenberg – nijak jsem při čtení nebyla ovlivněna horkými dny, potila jsem se z obsahu. Konverzace mezi postavičkami v knize byla veselá, sexy, drzá, místy vulgární – ale to mi tak vlastně nepřišlo, protože Romana si jinak neumím ani představit. U něho je to norma, mě to prostě rozesměje.
Detektivní příběh mě hodně bavil a při čtení mi běžel film před očima. A já si moc přeji další a další a další příběhy. Zůstávám stále věrnou čtenářkou z Frýdku-Místku.
Hodně zdraví a pište, už teď fakt čekám…