Poprvé v životě jsem přivítal Nový rok jinde než v Jablunkově či v Třinci. Jsi „takové domabélek“ řekl by spolužák Mirek zakořeněný v Olomouci. V Praze pět v Košířích jsem si za zvuku české hymny přiťukl nealko šampusem s ženou a s našimi „mladými“. Vedle v pokojíku spinkala naše slaďoučká čerstvě dvouletá vnučka holčička Anička a v dálce nad strahovským spartakiádním stadionem za rachotu petard probleskovala oranžová záře jako kdyby za petřínským kopcem hořely Hradčany.
Ráno jsem si ze zvědavosti pustil nově zaranžovanou druhou půli bývalé československé hymny, kterou mám z dob totalitní mladosti ještě pořád v hlavě. Dynamické emotivní blýskání nad Tatrou nahradil jakýsi ucouraný trauermarš stejných not i slov s fujarou na konci. Skladatel Rósza, kámoš zadavatele, tajemníka úřadu ministerstva kultury Machaly, jinak zastánce placatosti Země, poslal všechny kritiky nové hymny do „materinej onej“. U našich východních sousedů je vůbec veselo. Putinův rektální speleolog premiér Fico kamsi zmizel, ihned poté, co koncem loňského roku v Moskvě potupně políbil válečnému zločinci prsten ve snaze zachránit dodávky plynu pro svou na Rusku energeticky závislou zemi a Slovensko tím zesměšnil. Ani jeho voliči, na které rovněž tvrdě dopadne nová daňová reforma, netuší, kde se jejich nejvyšší Slovák nachází. Údajně v luxusním hanojském hotelu ve Vietnamu. Zlé jazyky se přiklánějí k názoru, že Putin poslal Fica na misi do Severní Koreje.
Smát se Slovákům je však krátkozraké. Obávám se, že nás smích na podzim po parlamentních volbách přejde. Termínem „nás“ myslím podle průzkumů bohužel již menšinu voličů, kteří potřebují k životu liberální demokracii, orientaci na západ a svobodná veřejnoprávní média. Populistické kreatury jako Babiš, Okamura, Turek či Konečná vykreslují naši zemi tak, jako kdyby se nacházela v totálním rozvratu. Na frustrované, nedoceněné a se svým životem nespokojené občany jejich lži působí. Pokud vyhraje ANO, tak jsem zvědav, jak dlouho bude Babišovi trvat, než pojede do Kremlu ohnout bezpáteřní hřbet.
Ještě, že nám jak držák zůstává generál NATO v.v. a navrátilec z dakarské rallye prezident Petr Pavel.
P.S. Přeji všem čtenářům blogu Jablečno mnoho zdraví, štěstí a dobré nálady v roce 2025. Hlavně se neposrat 😊