Měsíc: Prosinec 2024

Původně jsem chtěl jen reagovat na novou štědrovečerní pohádku Tři princezny, která by měla hned po uvedení putovat do nejzazšího kouta televizního archívu. Reprízy na obrazovkách České televize doporučuji jen v dramaturgické nouzi a to v ranních hodinách během pracovního týdne. Hned po ránu nepřekvapivou záležitost přebila jiná v podstatě očekávaná nesrovnatelně tragičtější událost. Točit filmovou pohádku, která má umocnit pohodu po rozbalení dárků zpod stromečku, je těžká disciplína, neboť bude vždy poměřována s patrně nedostižnou posvátnou trojicí tzn. Tři oříšky pro Popelku, Pyšná princezna a S čerty nejsou žerty. Po roce 1989 se k nim přiblížil snad jen první Anděl Páně. Včerejší pokus s názvem Tři princezny byl snad ještě horší než pitvořivé Troškovy „mlejny“ či trapná moralitka Kouzelník Žito. Recept na cimrmanovskou pohádku, která má sklidit odpor, a to především u dětí, je následující – vezmi trendy feministický mustr o dominantní ženě, zde ženách (génijka, bojovnice, barbína) a submisivním muži – ňoumovi, vykraď úspěšné pohádky Číst více………

Předevčírem v Magdeburgu najel autem saudskoarabský útočník dvacet let pracující v Německu jako lékař do návštěvníků předvánočních trhů a brutálně zavraždil pět lidí a zranil desítky dalších. Tento odporný čin využil multimiliardář Musk, který usiluje stát se hybatelem dějin všehomíru, k dalšímu vměšování do politiky cizího státu. Opět zopakoval, že naše sousedy může zachránit jen krajně pravicová a protiimigrační strana AfD. Pan X opět ovlivňuje dění ve světě. Ne poprvé a bohužel ne naposledy. Tragikomickým faktem zůstává, že nejbohatší člověk v historii lidstva a přední odpůrce nelegálního přistěhovalectví do Spojených států, je sám imigrant, který získal krajně podezřelým způsobem občanství USA teprve před dvaadvaceti lety. A to po sedmi letech, kde v zemi, kterou bude od konce ledna prostřednictvím své loutky Trumpa de facto řídit, začal ilegálně studovat a podnikat. Jihoafričan s Aspergerovým syndromem vyrůstal za politiky apartheidu v Pretorii, kde jej ve škole šikanovali starší spolužáci. V mládí přes Kanadu, kde se narodila jeho matka, nelegálně přesídlil Číst více………

Už nějakou dobu zjišťuji, že mám občas problém porozumět mluvené mateřštině. Množství anglických slov včleněných především do obecné češtiny mě už několikrát přinutilo nakouknout do překladače. Principiálně na tom není nic špatného, jazyk se vyvíjí. Hlavně mladá generace, která angličtinou žije, si zjednodušuje češtinu tím, nasává především výrazy a slovní spojení, které fungují jako idiomy. A na ty je zatím každý překladač krátký. Média jako televize či noviny, tištěná či na internetu se jakž tak drží, neboť zde je gramatika normou. Na ostatních audiovizuálních platformách na všech možných sítích, internetem počínaje a TikTokem konče, se hraje ve volném stylu. Záleží na cílové skupině. Generační zlom je těžké zjistit. Můj oblíbený podcast Buchty čtou, kde dvě rádoby rozjívené moderátorky 30+ zpovídají emeritního profesora češtiny, který brilantně rozebírá slavné romány, je generačně rozkročen. Nesoulad češtiny je zde záměrný. Už sám výraz „podcast“ zdomácněl, byť ne všichni umí vysvětlit, co pojem vlastně znamená. Číst více………

Včera jsem poprvé v životě sledoval jeden celý díl televizní reality show. Finále detektivní hry Zrádci. Naočkovala mě před pár dny moje starší dcera fascinovaná rafinovaným machiavelistickým počínáním blonďaté Nicol, jinak modelky a influencerky, která nakonec vyhrála. Její chladnokrevný přístup á la účel světí prostředky strhl desetitisíce diváků včetně mě. Původně nizozemská show stojí na tom, že v hermeticky uzavřeném prostředí bez wifi, zde hrad Křivoklát, soutěží čtyřiadvacet hráčů, mezi nimiž se nacházejí tři náhodně vybraní zrádci, které má zbytek tzv. věrných odhalit. Jde samozřejmě o peníze. Pokud jsou zrádci odhaleni, výhru si rozdělí věrní, pokud se ovšem do finále prolže zrádce, tak bere vše. Show řídil a moderoval „hradní pán“ charismatický Vojta Kotek. Hra se víc než detektivce podobá psychologickému experimentu. Kráska Nicol, která zřejmě jako jediná pochopila, že nejde o hru na čestné věrné kamarády, ale o zradu, blaf a klam si nejprve pečlivě nastudovala zahraniční verze, poté se odbarvila Číst více………

Ve zlatých časech českého biatlonu, mezi lety 2014 až 2017, jsme se namlsali úspěchů. Gábinka Soukalová/Koukalová okupovala či aspoň atakovala bednu v každém závodě, Ondra Moravec se velmi úspěšně poměřoval s nejlepšími. Občas se blýskli Vítková s Krčmářem. Dařilo se štafetám. Posledním vzepětím byla sezóna 21/22, kdy se stala Markéta Davidová mistryní světa ve vytrvalostním závodě. Od té doby čeká česká repre na Godota. A naši komentátoři před každým závodem opakují výrok „věřím, že“, jak ovečky v kostele. Stejné téma omílám počátkem prosince, dokonce s podobným názvem, už pár let. Jen víra v české úspěchy uchází jak vzduch z píchlé pneumatiky. Z bedny se postupem času stala top šestka, top desítka, loni už top dvacítka. Na biatlon jsem nezanevřel, pořád jde o atraktivní napínavou podívanou. Jen jsem nucen cvakat doleva či doprava, respektive našel jsem si jiné oblíbence napříč týmy, kterým fandím. Bohužel ze zlaté éry, kdy jsem zálibně hleděl na Gabi, Tiril, Mari, Lauru Číst více………