Ve zlatých časech českého biatlonu, mezi lety 2014 až 2017, jsme se namlsali úspěchů. Gábinka Soukalová/Koukalová okupovala či aspoň atakovala bednu v každém závodě, Ondra Moravec se velmi úspěšně poměřoval s nejlepšími. Občas se blýskli Vítková s Krčmářem. Dařilo se štafetám. Posledním vzepětím byla sezóna 21/22, kdy se stala Markéta Davidová mistryní světa ve vytrvalostním závodě. Od té doby čeká česká repre na Godota. A naši komentátoři před každým závodem opakují výrok „věřím, že“, jak ovečky v kostele.
Stejné téma omílám počátkem prosince, dokonce s podobným názvem, už pár let. Jen víra v české úspěchy uchází jak vzduch z píchlé pneumatiky. Z bedny se postupem času stala top šestka, top desítka, loni už top dvacítka. Na biatlon jsem nezanevřel, pořád jde o atraktivní napínavou podívanou. Jen jsem nucen cvakat doleva či doprava, respektive našel jsem si jiné oblíbence napříč týmy, kterým fandím. Bohužel ze zlaté éry, kdy jsem zálibně hleděl na Gabi, Tiril, Mari, Lauru (myšku) či Doro, zbyla jen atraktivní Italka. Z té doby také pochází hláška mé ženy „začíná ti pohádka pro tatínky“. Poslední dvě sezony jsem fandil Marte Røiseland. To letos v březnu ukončila kariéru. Nároky na „princeznu“ (měl bych se stydět, holky jsou ve věku mých dcer) jsou mužsky jednoduché. Musí se mi líbit a být aspoň natolik dobrá, že má šanci vyšlápnout na bednu. Sezóna začíná. Dorothea Wierer zůstává, uvidíme, zda z počínajícího castingu vzejde její nástupkyně. U mužů je „princem“ stále Quentin Fillon Maillet. Autor těchto řádků, starý mechem obrůstající pařez, ze kterého osud udělal pouze sportovního diváka, si je vědom své směšnosti. Ale zima je dlouhá a tmavá, tak co? 😊
Á propos, našim holkám a klukům fandím taky. Možná se Godot tentokrát dostaví. Věřím, že…