Kecy o politice

Populární podcast dvojice Bohumil Pečinka a Petros Michopulos Kecy a Politika poslouchám už nějakou dobu a rád. Interakce uvážlivého fundovaného novináře a břitkého nekorektního komentátora funguje výborně. Ať už rozebírají domácí či světovou politiku. Dialog je poučný i zábavný. Poslední díl pod názvem Volby 2025 Festival populismu měl cílit na předvolební programy a sliby Pirátů a Starostů. Poté, co Pečinka opatrně pochválil pár pirátských témat se ujal slova Michopulos a začal kázat o tom, že všechny strany v podstatě slibují zadlužování místo toho, aby lidem jasně řekli, že mají pořádně makat, produkovat, učit se atd. a potom se budou mít líp. Své kecy na toto téma pronášel tak ultimativně, až mě přivedl k myšlence proklepnout si „makání“ pana chytrolína. Po hodině kutání v internetu jsem vytáhl z veřejně dostupných zdrojů (starší články na webech Hospodářské noviny, Lidové noviny, Hlídač státu) zajímavé informace o činnost Petrose Michopula. Dospěl jsem k názoru, že „slavný“ politický glosátor, který Číst více………

Bureš v Jabku

I poctil naše městečko na dlani slovenský mesiáš Babiš, který hodlá opět zachránit Česko. No, konečně. Tys nám tu chyběl. Především místním ovečkám (ovcím) s deficitem kritického myšlením a těm, kteří touží využít tvé schopnosti ohlupovat davy k naplnění svých vlastních politických ambicí. Jeden vehikl oblepený svými portréty a manipulativním heslem „ANO BUDE LÍP“ zaparkoval na parkovišti u parku Antoniho Szpyrce (co na to prawisz, Tuniku?), druhý s kreativnějším „ANO BUDE ZASE LÍP“ o kousek výš, kde jej obklopila cirka třicítka babišovců. Agent Bureš v béžovém roláku vypadal trochu nesvůj, možná čekal davy, nicméně blábolil a lhal, jak má ve zvyku. Co přesně, to nevím, neboť k prostému miliardáři od vedle se na víc než patnáct metrů dobrovolně nehodlám přibližovat. Předpokládám, že Agrobaron slíbil levnější máslo, mír zastavením pomoci bránící se Ukrajině a vyšší důchody. Chtěl jsem se přeptal odcházející letité kamarádky, která původně stála blíž, ale ta přede mnou utekla se slovy, Číst více………

Dárečky

Pan Pomeranč dostal od katarské královské rodiny letadlo Boeing 747-8 v plné palbě luxusního rezidenčního apartmá, proti němuž je hotelový pokoj v Beverly Wilshire z filmu Pretty Woman pastouškou. Cena nového Air Force One činí čtyři sta milionů dolarů. Vzápětí Katar podepsal dohodu s firmou Boeing na nákup sto šedesáti letadel za dvě stě miliard dolarů. Pro zcela jasnou korupci vymysleli Trumpovi právníci obezličku. Vzdušný palác bude vlastnictvím Pentagonu, který podobné dary údajně může přijímat a ten jej před skončením prezidentského mandátu převede na Trumpovu prezidentskou knihovnu. Což prakticky znamená, že si v něm bude Jeho oranžové veličenstvo vozit svoji zadnici dál. Myslím, že vzhledem k omezené slovní zásobě a mentální kapacitě tahle odpudivá lidská bytost ani neví, co slovo „korupce“ znamená. A pokud ano, tak ji vnímá jako zcela běžný morálně a trestně nezávadný druh obchodního jednání. Je fascinující, co všechno si Pomeranč troufá dovolit, stejně jako fakt, že mu to doma projde. P.S. Á Číst více………

Májové reflexy

Nacistické Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci vojsk se Spojenci včetně Sovětského svazu sedmého května 1945 v Remeši. Stalin trval na tom, ať se akt opakuje v Berlíně. Došlo k tomu těsně před půlnocí osmého května. V Moskvě však byl již květen devátý. A tak se za železnou oponou v celém komunistickém bloku točily oslavy konce války kolem onoho data. Už jsem tak starý, že si pamatuji oslavy třicátého výročí! Hrůza. Vzpomínky na ně se slévají do jednoho barvotiskového socialistického počátku května. První máj, Pražské povstání, Den osvobození Československa Sovětskou armádou alias osvobození od fašismu. V podstatě jsme jako školáci nesvlékli modré košile a nerozvázali rudé šátky. Průvody, pestrobarevná mávátka, vlajky v oknech, bílé holubice, čestné stráže u pomníčků padlých rudoarmějců a bůhví co ještě. Tak nějak se to člověku dostalo pod kůži. Možná kdyby mě ještě dnes někdo o půlnoci vzbudil a zeptal se mě, kdy se slaví konec druhé světové války, tak bych reflexivně řekl, že devátého Číst více………

Já můžu, protože můžu

„Chlape, co vás to napadlo převlékat se do ruské uniformy?“ ptá se dobrého vojáka Švejka rakouský der Oberst, „to může udělat jenom blbec.“ „Poslušně hlásím, že na sobě sám pozoruji, že jsem slabomyslenej,“ odvětil Švejk, „zejména takhle k večeru“ „Kuš, mizero, abtreten!“ Ikonickou scénu z filmu Dobrý voják Švejk zná téměř každý. Důvod, proč si prezident Trump nechal umělou inteligencí obléknout dalmatiku, na hlavu nasadit mitru a na krk pověsit zlatý kříž je více méně jasný. Pomeranč á la papež, portrét umístěný na Instagramu osobním, ale také na oficiálním profilu Bílého domu (!!!), není jen důkaz jeho slabomyslnosti, ale především pocitu absolutní nadřazenosti vlastního ega. Udělal to prostě proto, že může. Libost z provokativní beztrestnosti přebila úctu a respekt k zesnulému papeži Františkovi a ke Svatému stolci, ale také k milionům truchlících věřících, zejména katolických. Švejk nebyl slabomyslenej, byl to anarchista, který svérázným způsobem na hloupost upozorňoval. To naopak Pomeranč je jenom křehký, frustrovaný Číst více………