Nacistické Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci vojsk se Spojenci včetně Sovětského svazu sedmého května 1945 v Remeši. Stalin trval na tom, ať se akt opakuje v Berlíně. Došlo k tomu těsně před půlnocí osmého května. V Moskvě však byl již květen devátý. A tak se za železnou oponou v celém komunistickém bloku točily oslavy konce války kolem onoho data.
Už jsem tak starý, že si pamatuji oslavy třicátého výročí! Hrůza. Vzpomínky na ně se slévají do jednoho barvotiskového socialistického počátku května. První máj, Pražské povstání, Den osvobození Československa Sovětskou armádou alias osvobození od fašismu. V podstatě jsme jako školáci nesvlékli modré košile a nerozvázali rudé šátky. Průvody, pestrobarevná mávátka, vlajky v oknech, bílé holubice, čestné stráže u pomníčků padlých rudoarmějců a bůhví co ještě. Tak nějak se to člověku dostalo pod kůži. Možná kdyby mě ještě dnes někdo o půlnoci vzbudil a zeptal se mě, kdy se slaví konec druhé světové války, tak bych reflexivně řekl, že devátého května. Nemá to s láskou k Rusku nic společného. Prostě jsem měl to štěstí, že jsem prožil bezstarostné mírové dětství. Svět byl barevný a sladký jako Lipo za dvacet halířů. Potemněl a zhořkl až v jinošství na gymplu.
Bohužel, mnoha občanům Česka se komunistické iluze nevryly jen pod kůži, ale vešly přímo do DNA..
Svátek Dne osvobození od fašismu devátý květen se změnil v Den vítězství osmého května zákonem z počátku roku 1991. Svátek vrátil do správných kolejí poslanec federálního shromáždění jménem Miloš Zeman…