Když si doktor Stružný v komedii „Vesničko má středisková“ libuje, kolik mladých holek nenosí podprsenku, pochvaluje si, že ta móda už dorazila i k nám. Dnes by bez této části spodního prádla žena nevystrčila ze dveří ani nos, natož ňadra, některé je dokonce neodkládají ani při sexu, viz.většina amerických hereček a Tereza Voříšková. Bohužel se k nám vrátila ze 70. a 80. let minulého století jiná „móda“, a to frenetické mávání spřáteleným zahraničním soudruhům během jejich návštěvy Česka. Pevně věřím, že šlo pouze o jednorázovou záležitost čínských „turistů“, kteří s sebou běžně vozí na výlet dvoumetrové rudé vlajky…
V dětství jsme se jako pionýři dostatečně namávali při oslavách všech vítězných únorů, říjnů a jiných komunistických šarád. Rozdali nám mávátka, což byly červeno-modro-bílé stužky z krepového papíru na dlouhém klacíku. Nejdřív jsme se s nimi šermovali, během průvodu pak s mávátky třásli jako při epileptickém záchvatu. Vše za zvuku pochodových budovatelských písní. Svět byl krásně barevný. Vyděsilo mě, jak se mu průjezd čínského prezidenta Prahou podobal. Reálný socialismus kazili jen Kalousek s Bursíkem a jiní rozvraceči s tibetskými vlajkami…
Upřímně však dodávám, že na jistou míru obdivu si může člověk lehce zvyknout. Obzvlášť, když kráčí v čele průvodu. Když mě kdysi postavili do první linie „gorolskigo korowódu“, hned za koně a vlajky, připadal jsem si jako idiot a nahý v trní dohromady. Pak jsem si z toho začal dělat srandu, říkal jsem tomu škola kynutí davům. Panovníci na to brali lekce, ale já jsem se to musel naučit doslova za pochodu. Pozdvižená paže musí být v lokti zalomená do pravého úhlu, ruka ve výši očí je dlaní otočená směrem k hlavě a ve vteřinovém intervalu se pohybuje dopředu, dozadu. Ideální je, když politik nevědomky naplňuje rčení „Když dáš hovno na kredenc, tak si začne myslet, že je zákusek“, a podle toho se také tváří. Takže jsem si nakonec pořídil švihácký černý „slim“ oblek, nasadil si černé brýle a hrál si na Bonda, Jamese Bonda…
Adorace přímo papežské se mi dostalo před více než deseti lety, v době, kdy jsem ještě pil alkohol. Během oslavy „Gorola“ jsme se s jedním známým zlískali miodulou. Při loučení mi začal dojemně děkovat za všechno, co jsem pro město vykonal, tedy z perspektivy jeho zastřeného pohledu. Načež přede mnou zcela nečekaně poklekl a políbil mi ruku…
Čínský prezident, hadra…