Před sedmadvacetilety byl zvolen československým prezidentem Václav Havel. Toto představení by mu záviděl i zakladatel absurdního dramatu Ionescu. Disidenta, kterého půl života pronásledovali komunisti, zvolilo Federální shromáždění ČSSR, kam se nikdo bez rudé stranické legitimaci nedostal. Ruku zvedli všichni přítomni soudruzi a soudružky. Tak nějak to měli v krvi. Navíc pod oknem skandoval dav lidí „Havel na hrad“. Někdy se člověk chová demokraticky jen s pistolí u spánku…
Večer téhož dne se konala vánoční besídka třineckého Divadelního klubu, jehož jsem byl už čtyři roky členem. Seděli jsme v naší šatně pod jevištěm hlavního sálu „esdéčka“, jak se tehdy dnešnímu Kulturnímu domu říkalo. Mocně jsme pili, což bylo za komančů zvykem nejen u ochotníků. Jakoby měl alkohol umocnit radost z čerstvě nabyté svobody a utlumit podivný pocit obavy z nastávající časů. Byli jsme zvyklí na to, že nás společnost vodila za ručičku, byť to bylo sevření věznitele, a nyní se před námi rozprostřela nekonečná džungle svobody, proti níž je amazonský prales školní zahrádkou. Tušil jsme, že u křišťálových studánek nepijí jen laně, ale také tygři…
Můj ochotnický debut byla role školního inspektora Luky Lukiče Chlopova ve hře „Revizor“. Těsně před Sametovou revolucí měla premiéru slavná komedie „Slaměný klobouk“, kterou jsme nastudovali. Ztvárnil jsem v ní cholerického svůdníka poručíka Emila Taverniera. Nosil jsem falešný knír, šavli a holínky s ostruhy. Nyní mě čekala zbrusu nová role sebe samého ve hře „Co dál v kapitalismu?“. Bude to drama, komedie či fraška? Dostanu scénář nebo si ho musím napsat sám?
Nebyl jsem jediný, kdo tehdy nad sklenkou takto dumal. Nejsklíčenější byl známý jménem Svatopluk Kufa, tehdy člen KSČ. Seděl na zemi opřen o zeď a opile lkal „Co teď budu dělat?“. Za pár let na to přišel, když spoluzaložil firmu 1. Silas, která chytrou fintou zprivatizovala Třinecké železárny. Pochybný krok jim očistila vládnoucí ODS, které tehdy donesl několik milionů v igelitce „tajný“ sponzor bývalý tenista Šrejber. Koho to však dnes zajímá? Máme jiné starosti…
Konec konců tehdy jsme na zemi s flaškou v ruce a s hlavou plnou chaosu seděli jako na startovní čáře všichni…