Do sklípku každý…

Před dvaceti lety, přesněji 22. dubna 1998, byla v Cieszynie podepsána smlouva o vzniku Euroregionu Těšínské Slezsko. Signatáři europrogramu byly a jsou Sdružení rozvoje a regionální spolupráce Olza, jehož členy jsou všechny polské obce v hraničním pásu od Godówa po Istebnou, a Regionální sdružení Těšínského Slezska, české obce a města od Bohumína po Hrčavu. Cílem je pochopitelně přeshraniční spolupráce. Ta stojí na přátelství a evropských dotacích z tzv. Fondu mikroprojektů. Obě sdružení jsou pak jejich administrátory. Jen v letech 2007 až 2013 byly rozděleny přes čtyři miliony Eur…

Ceremonie podpisu jsem se zúčastnil. Půl roku před tím mě vyhodili z týdeníku Třinecký hutník za to, že jsem nedržel hubu a krok. Musel jsem se nějak živit, než mi spadl do klína džob starosty města. Živení vypadalo tak, že jsem dělal poskoka „otci“ euroregionu Václavovi Laštůvkovi, tehdy řediteli agentury HRAT. Měl jsem být něco jako kreativec. V praxi to vypadalo tak, že cokoliv jsem vymyslel, „taťka“ Václav to ihned změnil, protože on to věděl nejlíp. Mé ponížení a degradace vyvrcholily v den podpisu smlouvy, kdy sto padesáti kilovému Laštůvkovi hodinu před slávou ruply na zadku kalhoty, a mě poslal do Třince pro nové. Kopilota mi dělala tehdejší kolegyně a kámoška Eva Dudová. Chvíli poté, co nám paní Laštůvková předala gatě velikosti stanového dílce, jsme málem umřeli smíchy. Tehdy jsem se dotkl dna a věděl, že vyplavu nahoru. Později jsem svému tehdejšímu trýzniteli v duchu děkoval, protože mě tato zkušenost posílila, což se mi při starostování náramně hodilo. Václava mám rád, a vím, že je to vzájemné. Tento starý, tlustý a plešatý chlap je srdcař a ve své práci pro náš region byl vizionář, který dnes na české straně hranice chybí. Zatímco jeho následníci se nimrají v detailech, on viděl věci komplexně a v souvislostech. Dohlédl za horizont…

Vděk byl jedním z důvodů, proč jsem se v neděli zúčastnil oslav 20. výročí podpisu smlouvy v divadle v Cieszynie. Akce probíhala v polské režii, takže oficiální část byla skoro k nepřežití. Bratři Poláci rádi a dlouze žvaní, čemuž sami trefně říkají „rozbijanie gówna na atomy“. Za obce polského příhraničí se nedělní oslavy zúčastnili všichni starostové obcí a měst jako jeden muž, patří to jaksi k polské štábní kultuře. Přestože česká strana získala jen z fondu mikroprojektů stovky tisíc Euro na sportovní, kulturní, turistické a jiné akce, které povznesly jejich obce, vrcholní představitelé se nenamáhali do divadla v polském Těšíně osobně dostavit. A pozvánku dostali všichni. Viděl jsem mezi hosty akorát viceprimátora Karviné, ten přijít musel, a starosty Těšína, Horní Suché, Vendryně, Bystřice a Hrčavy. Ten se možná dostavil jen proto, že byl oceněn. Za co, to mi uniklo. Když si udělal čas i senátor Cienciala, mohli si ho udělat i jiní, počínaje Třincem a Bukovcem konče. Moderátor, tajemník RSTS Balcar, omlouval neúčast českých starostů rozhodujícím finálovým zápasem mezi Oceláři a Kometou. Trapné. RSTS dlouhá léta každoročně organizuje pro starosty obou sdružení výlet do vinných sklípků a následnou návštěvu veletrhu Regiontour. Zájem je enormní. Ochota českých starostů deklarovat osobní účastí poděkování za evropské dotace byla minimální. Pokud měli v slunné nedělní odpoledne něco skutečně naléhavého, mohli za sebe poslat místostarosty. Byla mi za mé bývalé kolegy hanba…

Styděl jsem se víc, než když mě Václav Laštůvka poslal pro náhradní gatě…