Mám v sobě víc polské krve, než české. Otec byl Polák z Louk u Karviné, děda taktéž, babička pocházela z polské Haliče. Prarodiče z mamčiny strany byli Slezané, kteří začali školní docházku v polské obecné, a ukončili ji (pod nátlakem zaměstnavatele praprarodičů) v české. Nebýt maminky, která miluje českou dějepravu, možná bych chodil do „podstawówki“. Takhle brečím u borů šumících po skalinách, nejkrásnější písně v Mléčné dráze. Osudy Polska mi však nejsou lhostejné, naopak…
Situace v zemi nám po Slovensku nejbližší mě upřímně trápí. Současné Polsko pod vládou klerikálně konzervativní strany Právo a spravedlnost, kterou autokraticky řídí bigotní katolík a xenofob Jarosław Kaczyński, se v mých očích nebezpečně odklání od liberální demokracie. Útok na nezávislost justice, snaha o ovládnutí médií, návrhy na obnovení trestu smrti či zákaz interrupcí při vrozených vadách plodu a po znásilnění, státní katolicko nacionální ideologie. Mí polští liberální přátelé tomu, co se u nich od roku 2015 odehrává, říkají „obłęd“, česky šílenství…
O to víc mě potěšila zpráva o tom, že podle průzkumů veřejného mínění obsadil mezi možnými kandidáty na prezidenta ve volbách v roce 2020 třetí místo Robert Biedroń. Starosta sto tisícového města Słupsk je ateista a gay. Fanatický katolík Kaczyński z toho musel chytit psotník. Mimochodem, šéf Polska je svobodný „mládenec“, který žil s matkou (do roku 2013) a kočkami. Podle mě jasná bukvice, což maskuje militantní xenofobií…
Být v Polsku homosexuál a bezvěrec je totéž co v Česku pravdoláskařský Rom. Jak vidno, u severních sousedů se přece jen blýská na lepší časy…
Jen u nás je tma…