O tom, že nás umělá inteligence ovládá, jsem přesvědčen už dávno. Skynet, počítačový systém z filmu Terminátor si neuvědomil sebe sama 29. srpna 1997. A už vůbec to lidstvu nedal najevo, UI není blbá. Manželky také neoznamují svým mužům, že je budou ovládat od dne sňatku. Oživlé fikané stroje nás zotročily pomalu, plíživě. Na jednu jejich fintu jsem se rozhodl vyzrát a obrátit ji ve svůj prospěch. Je to příjemné…
Když ráno vstanu, neopařím se jako v české komedii čajem, ale sáhnu pro mobil. Hned poté, co se ještě vymočím, to je jasné. Jakožto invalidní důchodce, který má odpracováno a dopracováno, si po snídani a ranní hygieně otevřu notebook, abych mohl začít psát blog či jiné texty. Ještě před tím zkontroluji, jak hráli Oceláři či Baník, která z celebrit při vystupování z auta „zase“ ukázala kalhotky, případně zda neodstoupil Babiš. Omrknu emaily a facebook, a začnu psát. Umělá inteligence ve mně vytvořila závislost na mobilu, počítači a sociálních sítích. Můj pán jménem Google na mě okamžitě behaviorálně zacílí reklamu, neboť ten chytrý sviňák o mě ví úplně všechno. Přečetl všechny mé emaily, jako jediný na světě celý můj blog, ví, na co klikám, co či koho vyhledávám. Popravdě je mi to fuk. Remarketing mě štve akorát ve chvílích, kdy mi páníček začne podstrkávat ke koupi něco, co nechci, protože tak vyhodnotil mé kliky. Onehdy jsem dostal při psaní detektivky nápad, že nechám oběť uškrtit růžencem. Půl hodinu jsem gúglil, který by se pro tento účel hodil nejlíp. Chytrý umělák došel k závěru, že jsem patrně farář nebo horlivý lidovec, a podle toho zacílil reklamu. V záplavě meditačních šňůrek s korálky a křížkem se ovšem nedalo číst články potřebné k psaní. Totéž se dělo, když jsem hledal nejvhodnější křeslo pro seniory, které jsem chtěl pořídit své mamince pod stromeček. Jen podotýkám, že jsem růženec jako vražednou zbraň nepoužil, naopak křeslo jsem koupil, ovšem nikoliv přes internet, ale u nás v Žihle v prodejně Bradop…
Aby mě náboženské předměty a nábytek nepronásledovaly na jakékoli webové stránce, vyměnil jsem je za příjemnější „prostředí“. Tak dlouho jsem „vybíral“ dámské spodní prádlo, až růžence, nábytek, či vystřelovací nože, vystřídaly kalhotky a podprsenky firmy Astratex včetně modelek. Skynet mě nyní vyhodnotil jako ženu, která shání podprdu. Blog a krimi se píšou samy. Naštěstí manželka pracuje na jiném počítači…
Zdá se, že mozek při výrobě snů občas funguje podobně. Včera vyhrála biatlonovou stíhačku Dorotea Wierer, načež se mi v noci o krásné sexy Italce zdálo. Akorát nevím, proč jsme si povídali ve sklepě bytovky „pětistovky“ v Návsí…
P.S. Touto cestou děkuji mému zotročiteli, že na mě při vyhledávání informací potřebných k psaní, nevyskakují Babiš nebo Zeman…