Přiznám se, že jsem jednu z nejikoničtějších českých knih „Babička“ od Boženy Němcové nečetl. Zidealizovaný obraz venkovského života v předminulém století mi jako klukovi připadal stejně trapný jako Rychlé šípy. Romantické povídání o Barunce, Vilímkovi, panu Proškovi, Viktorce a především o bělovlasé stařeně se čtyřmi zuby a dvěma kapsáři, které bylo v novele pětapadesát, mě zcela míjelo.
Ani slib, že Babičku přečtu, který jsem dal své ženě, jsem nedodržel. Ztroskotal jsem někde na třetí stránce. Přesto uznávám, že Božena Němcová byla zcela mimořádná žena a umělkyně píšící krásnou libozvučnou češtinou, která žila v době, jenž svobodomyslným ženám nepřála. Spisovatelčin osud zachytila čtyřdílná minisérie „Božena“, která vyvolala mezi diváky nečekaný rozruch. Skutečnost, že autorky vylíčili Boženu jak nekonvenční ženu, která toužila „žít, ne přežívat“, odmítala domácí práce, péči o manžela a netajila se milenci, vyvolal u některých diváků pocit, že si za svůj pohnutý život v chudobě mohla svým bohémstvím, rozhazovačností a promiskuitou sama. Že hlavním hrdinou je vlastně historií ostrakizovaný Josef Němec, který svou ženu miloval, nikdy ji neopustil a emocionální poryvy i nevěru Barborce toleroval. Co víc, naučil ji pořádně česky, uvedl mezi obrozence a pečoval o její odkaz. Další diváky zas údajně pohoršila nahota a sexuální scény.
Tento názor autora článku překvapil. Schválně si pustil onu jedinou erotickou scénu, která se udála v půlce druhého dílu. Anně Kameníkové, co by mladé Boženě, je při markýrování soulože vidět pravé ňadro, a to jen z boku a přes záplavu vlasů. Navíc je scéna mizerně nasvícená. Pokud si divák nemrava v čase 33:53 až 34:25 dvakrát zívne, tak mravy pobuřující scénu prošvihne. Milovníci Babičky by měli znát pravdu. Božena Němcová souložila a chodila na záchod, na malou i velkou, a sem tam si prdla.
Odsudek Boženy, že si žila po svém konvencím navzdory, je směšný. Celá řada slavných spisovatelů, básníků, filozofů či výtvarníků kašlala na pofidérní mravy, měla milenky, užívala si bohémský život, zatímco jejich ženy jim skákaly kolem zadku a trpěly. Osvícenec Jean-Jacques Rousseau, autor pedagogického díla Emil aneb O výchově, zplodil se svou služkou pět dětí, které odkládal do sirotčince, aniž by jim dal jména. Božena si dolovila genderový stereotyp, alespoň podle autorek seriálu, obrátit.
Hezký zážitek ze seriálu, který shlédly tři miliony diváků, mi rušil pouze fakt, že Boženu hrály dvě herečky, pomíjím fakt, že se Geislerová vyskytuje v každém druhém českém filmu, zatímco ostatní postavy ztvárněné jedněmi a týmiž herci jaksi nestárly. Kryštof Hádek s fouskem co by nakladatel Němcové pořád vypadal na patnáct jako v prvním díle.
Poněvadž jsem uplakánek, v samém závěru posledního dílu se mi orosily oči. Pěkné to bylo. Ale Babičku si kvůli seriálu nepřečtu.