Motivační heslo české mílařky Kristiny Mäki, která se na rozdíl od mnoha svých kolegů atletů, probojovala ve své disciplíně do olympijského finále, je úderné a vtipné. Jde o lehce nekorektní ekvivalent údajně Zátopkova povzbuzování „Když nemůžeš, tak přidej víc“. Jinými slovy, pokud chce běžec na jakékoliv trati v dnešní konkurenci uspět, musí v sobě najít sílu, o které dosud neměl tušení. To platí nejen pro ty, co běhají.
Lehkou atletiku miluji, v teenegerských letech jsem se jí intenzivně věnoval, teď jen zaníceně sleduji krásná těla atletek a atletů, kterak podávají skvělé výkony, obzvláště na probíhající olympiádě pak zcela mimořádné. Neskutečný běh Nora Warholma na „dlouhých“ překážkách, kdy stlačil čas po 46 sekund, téměř navozuje myšlenku, že popíjí nějaký zázračný drink namíchaný bohem Lokim. Zajímalo by mě, jak by svět reagoval, kdyby šlo o Rusa. Svěťák padl také na ženské čtvrtce přes překážky, stejně jako v trojskoku žen. K tomu famózní časy na ženské stovce a dvoustovce. Mužská koule, uf, to hlava nebere. Medaile sbírají i exotické země jako Namibie, Bahamy či Botswana. Čeští atleti, kromě Mäki a oštěpařů Vadlejcha a Veselého (článek píšu den před jejich závodem) ztroskotali před branami finále, když nepočítám hromadné závody. Přestože se skláním před každým z našich atletů, neboť vím, že pro splnění olympijských limitů neskutečně dřeli, a je jasné, že ne každý zvládne tropické teploty, tak je něco špatně. Vypadá to, že zlaté časy Železného, Šebrleho či Špotákové jsou definitivně pryč. Nejsem expert, nedokážu posoudit, zda jde o absenci talentů nebo stadionů. Nicméně tipuji, že chyba je v systému práce s talenty mezi dětmi a mládeží. To je ovšem věc atletického svazu, potažmo ministerstva, pardon, národní sportovní agentury.
Možná by stačilo, kdyby funkcionáři vyrvali z prdele hlavy a přeptali se, jaký systém nastavili v Polsku, které už získalo v atletice čtyři zlaté medaile, stříbrné a bronzové ani nepočítám.
P.S. Záchrana dobrého jména české atletiky přiletěla na poslední chvíli shůry jak jinak než s oštěpem. Dokonce se dvěma. Stříbro a bronz, skvělé. Paráda. Krásný den. Nicméně Vadlejchovi je třicet a Veselému klepe na dveře čtyřicítka, takže premisa o špatném systému práce s mladými talentovanými atlety a vytahováním funkcionářských hlav z prdele zůstává…