„Nebaživ po výbojích, sotva se sám brániti uměl.“ Typického Slovana líčil velikán národního obrození František Palacký v Dějinách národa českého v Čechách a na Moravě jako mírného pacifistu. Odtud pochází rčení o holubičí povaze Slovanů. Je to k smíchu.
Jsou to paradoxně právě Slované, kteří jako jediné etnikum vedou v Evropě po roce 1945 kruté války. Holoubci se vraždí mezi sebou. Srbové Chorvaty, Chorvati Srby. Teď už osmý měsíc Rusové decimují bratrské Ukrajince ve snaže vyhladit je jako národ a zabrat suverénní území jejich státu. Holoubci. Velko holub hřivnáč, který sám sebe považuje za carskou orlici, kterou má notabene ve znaku, chce uklovat k smrti bezbranné ukrajinské ženy a jejich „nacistické“ děti. Mongolská odrůda holuba pozapomněla, že ukrajinským státním symbolem je útočící sokol ve střemhlavém letu, který si neznalí pletou s jakýmsi Neptunovým trojzubcem.
Na Russy sedí popis byzantského kronikáře z 6. století. Prokopia, který psal, že tehdejší slovanské kmeny útočící na Ilyrii a Thrákii, resp. na Balkán, si počínaly nanejvýš krutě. Holubičí nájezdníci rádi nabodávali tamější obyvatele na kůly, ubíjeli je palicemi a strhávali jim kůži ze zad. „Pobíjeli každého na potkání bez rozdílu věku,“ píše Prokopius.
Podle Svěráka by měla holubům házet hrách vlídná dívka. Rusským holubům leda zakroutit krky.