Citoslovce, které vložil Karel May do úst svým literárním indiánům jako výraz úžasu. V Česku jím vyjadřujeme úlevu. Tentokrát obojí pasovalo k pocitům, které v našinci vzbudilo vystupování zvoleného českého prezidenta Pavla na víkendové Mnichovské bezpečnostní konferenci.
Po třech týdnech od jeho zvolení se mnozí nestačí divit tomu, že prezident Česka skutečně pracuje, a to každý den, dokonce transparentně zveřejňuje, co má v plánu, a komunikuje s novináři. Dosud si možná někteří mysleli, že úlohou hlavy státu je trávit čas v pyžamu v lánském zámečku, občas z něj vylézt a všechny občany poučit nebo pokárat na TV Prima včetně moderátorky, a nechat za sebe s novinářskou chátrou komunikovat Ovčáčka. Jednou za uherský rok pak vyrazit do nějaké země na východ od nás a reprezentovat náš stát poklonkováním (Rusko, Čína) nebo urážením (Slovensko). Ukazuje se, že tomu tak není. Uf.
S překvapením a s hrdostí pak hledíme na zvoleného prezidenta Petra Pavla, kterak nás důstojně reprezentuje na bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde se setkává s prezidenty demokratických zemí Západu, u kterých vzbuzuje důvěru a světe div se respekt. Je to po letech hanby nesmírná úleva nestydět se za českého prezidenta. Uf.