Jednoho parného odpoledne před čtyřmi miliardami let se potkaly dvě aminokyseliny a natolik se spřátelily, že se rozhodly vytvořit buňku. Až na samotářsky založené bakterie či prvoky, (viry dokonce odmítly být buňkami) se ty ostatní rozhodly replikovat se, tzn. dělat kopie sebe samých a přenášet tak DNA, resp. genetické informace. I vznikl život. O to, čí to byl nápad, se dodnes vedou spory, stejně jako o to, jak vzniká kulový blesk nebo proč se vždy jedna z ponožek ztrácí. Bůh, náhoda, Klingoni?
Každopádně se buňkám replikace tak zalíbila, že začaly vytvářet složitější organismy. Půlka vytvořila tým Flora, ta druhá začala kopat za Faunu. Na pomyslném vrcholu druhé partičky je zatím primát zvaný Člověk, údajně Moudrý. Lidské tělo se skládá z několika desítek bilionů buněk, sedmdesátikilový muž jich má údajně třicet. Autor těchto řádků pak minimálně o dva tři biliony víc. Po Vánocích se mrchy ještě rozrostly. Raději je nepočítám. Galaxie Mléčná dráha, kde se nachází naše planeta má údajně dvě stě miliard hvězd a sto miliard planet. Takže obrazně řečeno v každém z nás existuje několik desítek galaxií. Všechny živé organismy na Zemi pak dohromady složí celý buněčný mikro Vesmír. I když ten prý tvoří miliony až miliardy galaxií. Těžko říct, neboť je nekonečný a má tendenci se dál rozpínat jak Putinovo Rusko.
Kam sofistikovaným mudrováním mířím? Každá buňka má uvnitř jádro a v něm se vrtí šroubovice DNA nesoucí lidský genom, resp. genetickou informaci. Ten lidský obsahuje pětadvacet tisíc genů, z nich pouze jedno procento rozhoduje o naší rozdílnosti, tedy jestli je někdo běloch, černoch nebo Okamura. Základním kamenem našeho „JÁ“ je tedy gen. Podle evolučního biologa a autora slavné knihy „Sobecký gen“ si nás, tedy všechny živé organismy včetně lidí, ty malé vypočítavé mrchy vytvořily jako schránky pro nekonečné předávání sebe sama, pro jakousi nesmrtelnost. Podle neodarwinistů, jejichž argumenty jsou mi blízké, je smyslem našeho krátkého trnitého bytí pouhá reprodukce. Nejsme výjimeční. Jsme rovni všem ostatním živočichům.
Z tohoto pohledu se směji častému hledání odpovědi na otázku, odkud se v nás bere zlo. Rousseau psal, že do zemědělské revoluce žili lidé v jakési rajské zahradě. Naopak Babiš tvrdí, že za všechno může Fialova vláda. Dobro a zlo však máme v genech. Evoluce, přírodní výběr, adaptabilita na prostředí za účelem rozmnožování. Lidský pokrok by neexistoval bez věčného souboje altruismu, tedy dobra, a sobectví, zla. Zjednodušeně, někdy je pro reprodukci výhodnější být dobrý, jindy naopak zlý. Ten mrňavý sobecký hajzlík gen nás kvůli vlastnímu přežití takto naprogramoval a řídí a matrixovský nás vybavil iluzí autonomního chování.
V posledních letech se zdá, že opět přibývá zla, jako kdyby si gen usmyslel vypěstovat víc silných hlupáků. Snad mu brzy dojde, že pro jeho nesmrtelnost je lepší dobro.
P.S. Evoluční cimrmanologie v rozporu s teorií sobeckého genu tvrdí, že nejrychleji se množí ty potvory trpaslíci.