Jsme slavní

Jablunkov není známé město. Moc se o něm neví. Vlastně většina Středočechů ani netuší, že existuje. Tedy až do minulého pondělka…

Běžela šestnáctá minuta a osmnáctá sekunda pátého dílu seriálu Případy 1. oddělení, když se děj střihem přesunul z kanceláře pražské kriminálky do řídké smrčiny, kde se na lesní cestě objevil služební vůz městské policie. Že jsem na kapotě motoru bílé škody Yeti viděl nápis „Jablunkov“ mi docvaklo až ve chvíli, když už strážníci vystoupili z auta a setkali se s bodrým hajným, který spustil: „ Třečigo my tu z babami čiščili les a nic tu niebylo“. Načež ukázal na ohořelý vrak auta. „Tuž jak, chlopi, cinknymy do džežiny pro nakladač?“. Policisté však zachovali správný postup a odvětili, že „Piervši prověřimy majitela, a potym to oglošymy do Třyňca“. Ani uši rvoucí hatmatilka pravděpodobně ostravských herců hostujících v pražských divadlech, která nemá nic společného s našim krásným nářečím, mi nezkazila radost z toho, že umělci z Prahy našli na mapě republiky naše městečko…

Dva „operativci“ z mordparty v podání Filipa Blažka a Petra Stracha poté zaskočili na jablunkovskou poštu, odkud potencionální vrah poslal peníze. Vnitřek vypadal autenticky, slečny za přepážkou ovšem švitořily obecnou češtinou. Zdání regionu měla patrně zachránit vedoucí pošty, která na setkání se zlosynem rozpomněla slovy: „A ja mu pravím, to chcete jít přes les v takich fajnych botách?“. Načež v dalším záběru duo kriminalistů vyšlo ze dveří jakési omšelé rohové budovy z třicátých let minulého století. Má euforie začala vyprchávat. Zase z nás dělají pitomce…

Došlo mi, že interiéry pošt jsou typizované, takže scénu mohli točit kdekoliv, nesouhlasila ani SPZ auta. To naše má navíc nápis města na dveřích, nikoliv na kapotě motoru. Korunu tomu nasadil režisér onoho dílu, který v rozhovoru pro ČT, který jsem si vygoogloval, prohlásil, že to měl hodně těžký, protože musel točit „až“ někde na Orlíku! Známé vodní pohřebiště zamordovaných je přitom jen hodinu cesty od hlavního města. Bylo ode mě naivní myslet si, byť jen na chvíli, že by tvůrci seriálu kvůli pár záběrům z města, které beztak nikdo nezná, jeli až na sám konec republiky. Ve filmařině je to navíc zcela běžná praxe. Samotná Praha už hrála Vídeň, Paříž i Kodaň, takže co tady vlastně řeším? Můžeme být vlastně rádi, že se o Jablunkovu bavili zcela normálně bez reakcí typu „Cože? To existuje? U nás? A kde? Až tam? A sakra!“…

Takže jediné, co ve vztahu k Jablunkovu odpovídalo skutečnosti, je případ sám. Vzpomněl jsem si, že v létě 2007 jistý lékař jménem Mikuš spálil v lese za městem auto a vypařil se. Měsíc před tím však zmizela i jeho milenka. Vše nasvědčovalo tomu, že ji chlapík zavraždil, tělo se ovšem nenašlo. Doktora posléze policie dopadla a soud mu v roce 2008 napařil šest let za ublížení na zdraví. Těsně před tím než se stačil dotyčný odvolat, z Orlické přehrady vyplavala bedna z tělem pohřešované ženy. Vrah dostal 14 let…

Díl ještě v televizi běžel, když jsem dostal jízlivou sms zprávu od přátel z Prahy: „Cos tam na té radnici tak dlouho dělal, že si ani poštu neopravil? Tvůrci seriálu odvyprávěli divákům příběh jen do zadržení lékaře, konec zůstal otevřený. Načež mi přišla další zpráva. „A tu ženskou jste zakopali kam?“

Konečně jsme slavní…

6 komentářů k „Jsme slavní“

  1. Hi Jack, už se těším na dnešní díl. Měj se skvěle P.S. dedukce o tom, že do Jabka ani nepáchli:) skvělá

  2. Hi, Jack. Díky, že aspoň ty občas reaguješ a připojíš komentář:-). Jinak pusto prázdno:-). Jo, jsem hotový Columbo:-)!

  3. Chodil jsem do školy a žil jsem na Plzeňsku od 8 do 19ti let a mohu říct, že díky Jablunkovskému průsmyku, snad každý věděl, kde se Jablunkov nachází. Podobně to je s Vlárským průsmykem. Byla by zajímavá anketa, kolik lidí v Jablunkově ví, kde se ten průsmyk nachází. Jinak filmaři neradi opouštějí Barandov, protože točit exteriéry strašně natáčení prodraží. Ale díky za Tvoje postřehy! Zdravím!

  4. Samozřejmě, někdy záměrně přeháním:-). To se musí:-). Jablunkov není tak neznámý, pohyboval jsem se dlouho mezi starosty ze všech koutů republiky i mezi úředníky na ministerstvech, většina měla alespon tušení:-). Ovšem Vlárský průsmyk mi bez googlu nic neříká, to se ti přiznám…

    1. Jsem na tom naprosto stejně. Na Plzeňsku do kristových let a Jablunkov jsem znal podle Jablunkovského průsmyku o kterém jsme se učili ve škole. Na Vlárský si též nevzpomínám. A to tenkrát tento region ještě ani nebyl známý jako nejvýchodnější výspa našeho státečku. Tenkrát to byla nějaká zapadlá vesnička v Poloninách, nebo dokonce ještě Dubove na Podkarpatské Rusi. Už ani nevím. Je to dávno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *