Všichni jsme Kucholick…

Konečně jsem našel své vzdálené příbuzné v Americe. Samozřejmě díky sociální síti facebook. Spojují nás společní předci, konkrétně mí prarodiče z otcovy strany, John a Catherina Kucholick, původně Jan a Katarzyna Koćiołek, kteří odešli v roce 1908 z chudého východního Polska do USA. Zpočátku si moc nepolepšili, nicméně měli hodně dětí. Dnes je jich jak psů. Nabyl jsem dojmu, že ve státě Indiana se tak jmenuje každý druhý…

Odepsala mi druhá sestřenice Nicci, její otec Stanley a moje babička, která zůstala v Polsku, byli sourozenci. Po babičce mi zůstala hromada starých fotek, které jí posílala rodina z Ameriky, které kupodivu tamní „Kucholicks“ nemají. A tak jsem jich Nicci pár poslal. Rozvinula se půvabná „chat“ konverzace. Vzhledem k tomu, že většina domorodců v africkém pralese mluví do televizních kamer anglicky líp než já, a hovorová „američtina“ mi dávala zabrat, vypomáhal jsem si „googlovským“ překladačem. Lezly z něj neskutečné perly. Kdybych to nechal jen na něm, vznikla by následující rozverná komunikace jak z povídek Woodyho Allena…

Nicci:
„Děkuji moc nemám žádné obrázky, jako jsou tyto, budu milovat tyto děkuji, děkuji. Jsem tak rád, že propojení s příbuzným z mých kořenů znamená to, že svět“
Petr:
„Dobrý den, Nicci. Jsem rád, že jsi šťastný. Mám více fotografií. Napište mi, kdo je na fotografiích. Znám jen Stellu. A moje babička, samozřejmě“
„Je to legrační. Mám starých fotografií z rodinného Kucholick. A vy ne“
Nicci:
„Vím, že hned vím, že jsi určitě si Kucholick bc vaše mi dává zabrat bratrance“
Petr (začínám se potit):
„Je mi líto, ale nechápu, co máte na mysli?!?“
Nicci:
„Co tím chci říct, že je, že mě legraci, že jste měli všechny rodinné fotografie a musel jsem žádné škádlení jako v žertuje s sebou“
„Kucholicks jsem vyrůstal, s nímž jsou všichni Stanley plod všichni dráždit se navzájem“
Petr:
„Pokud Kucholicks vtipálci, i já Kucholick“
„Vaše angličtina je pro mě těžké…uf! Prosím, prostě“
„Nejsem si jistý, jestli jsem Kucholick. Když jsem se pomalu chápat“
Nicci:
„Ne, Kucholick víc než já“
Petr (pokus o žert):
„Opravdu jsem viděl vaše obrázky. Vypadáš jako chytrá dívka“
Nicci:
„Vypadám snad jako každý z Kucholicks támhle“
Petr:
„Já jsem si srandu, bratranec. Nebo druhý bratranec?!?“
Petr:
„Dobrou noc. V České republice je o půlnoci“
Nicci:
„Je to sedmnáct hodin v U.S. a Super Bowl neděle“

Zřejmě jsem uspěl, neboť mě do dvou hodin požádalo asi deset „Kočolků“ o přátelství! Někteří dokonce napsali, že přijedou na návštěvu. Na mou ženu šly mdloby. V očích amerických Poláků jsme všichni Kucholick…

Jak by řekl Cimrman: „Já seděl na větvi, když on hovořil“