„Otče, kováři, válečníku, matko, panno, stařeno. Cizinče. Já jsem její a ona je moje (já jsem jeho a on je můj), od tohoto dne až do konce mých dnů“, tak zní manželský slib Rhaegara Targaryena a Lyanny Stark. Žárlivý sok v lásce, lord Robert Baratheon, namluvil spřáteleným lordům Sedmi království, že Rhaegar Lyannu unesl a znásilnil, a lží vyvolal vzpouru proti Šílenému králi Aerysovi II. Targaryenovi, otci Rhaegara, čímž odstartoval krvavou fantasy epopej Hru o trůny…
To vše bylo vyjeveno až v poslední sedmé epizodě sedmé řady, a já jsem dospěl k závěru, že nejstahovanější seriál na světě, který je jinak plný boje o moc, intrik, vražd, krve a sexu, je vlastně o lásce. Že jí příběh začal a že jí také skončí. Láskou, která se změní v sebeobětování. Jon Sníh, utajený plod lásky Rhaegara a Lyanny, je kromě Sama Tarlyho jedinou významnou postavou seriálu, která nezištně pomáhá ostatním, i za cenu života, aniž by na oplátku něco žádala. Většina ostatních jsou větší či menší hajzlíci, kteří sledují své vlastní cíle. To poslední, po čem Jon prahne, je usednout na Železný trůn a vládnout Západozemí, byť je paradoxně jeho jediným právoplatným dědicem. Druhá nejpopulárnější postava, krásná Daenerys Targaryen, od té doby, co se jí narodili tři draci, neustále blábolí o tom, že trůn patří pouze jí a nutí ostatní uznat její nárok, což znamená buď pokleknout, nebo zemřít. Kdyby ji nemírnil trpaslík Tyrion Lannister, už by dávno všechny nepřátele včetně desítek tisíců nevinných lidí spálila na prach. Jak jsem ji, spolu s většinou fanoušků seriálu po celém světě, od počátku fandil, tak mě svou mocichtivostí, začala postupně pěkně prudit. Nastolení lepšího, spravedlivého světa, byť za cenu zabíjení, měli a mají za cíl všichni diktátoři v dějinách lidstva…
V posledních epizodách se Daenerys, matka draků, rozbíječka okovů…bla bla bla, do Jona zamilovala, zvlášť poté, co ji dojal Sněhův altruismus a viděla bodné rány na jeho hrudi a břiše. Zde vidím jasné podobenství s Ježíšem Kristem, který trpěl a zemřel pro ostatní, a posléze vstal z mrtvých. Jon Snow lásku „Dany“ opětoval. A také ji přiměl pochopit, alespoň zatím, že důležitější než boj o Železný trůn, je záchrana všech lidí v Západozemí před Nočním králem, Bílými chodci a jejich armádou mrtvých…
Existuje tisíc a jedna hypotéza, jak Hra o trůny dopadne. Já v tom mám jasno. Až Jon Sníh alias Aegon Targaryen, zjistí, že se vyspal s vlastní tetou, sice vrstevnicí, ale přece jen s mladší sestrou svého otce Rhaegarda, zachová se jako vždy správně. Opustí milovanou Dany, byť tento incest nikomu z fandů seriálu nevadí, a obětuje svůj život v souboji s nočním králem, aby zachránil nejen lidstvo, ale také těhotnou Daenerys. V závěrečném velkolepém epickém finále na dracích, Jon je Targaryen, takže na nich umí lítat, zabije Nočního krále dýkou z valyrijské oceli nebo sopečného skla. Poté, sám smrtelně zraněn, vypustí duši v náručí své milenky s platinovými vlasy. Ještě před tím však musí pronést slib „Otče, kováři, válečníku, matko, panno, stařeno. Cizinče. Já jsem její a ona je moje“, aby se jejich syn mohl stát legitimním dědicem Železného trůnu, na kterém bude do jeho dospělosti sedět Daenerys…
Co se stane s ostatními, zda Arya podřízne Cersei, Jamie se dá dohromady s Brienne nebo Sansa obnoví své manželství s Tyrionem, je mi v podstatě fuk…
Hra o trůny je o lásce a pravdě, které zvítězí nad nenávistí a lží…