Vlnu běženců předběhla v posledních týdnech vlna odhalování případů sexuálního obtěžování. Vše začalo v Hollywoodu. Čpí to tam neřestí, jak by řekl padouch Hogofogo převlečený za slepého ladiče pijan. A že nejde jen o cizácké voňavky padlých žen, věděl přece každý…
Bohužel, situace se zcela vymkla kontrole. Najednou si kdejaká bezvýznamná nula vzpomněla, že na ni ten či onen slavný herec před desítkami let v opilosti mrknul, sáhnul nebo jim něco zašeptal do ucha. Odnesl to oscarový Kevin Spacey za nevhodné chování staré dvaatřicet let! Další zvrhlík Dustin Hoffman dokonce v roce 1985 chytil svou asistentku za zadek! Tito hnusní chlípníci a chlípní hnusníci nyní za své sexuální zločiny pykají. Prvního vyhodil ze seriálu Domek z karet, z populárního příběhu ze zákulisí Bílého domu, který přispěl ke zvolení Trumpa víc než armáda ruských hackerů. Představitel Rain mana se zas veřejně kaje a omlouvá na všechny strany. Britskému ministru obrany nezlomili vaz džihádisté z tzv. Islámského státu, se kterými úspěšně bojoval, ale jakási novinářka, které v roce 2002 sahal během nějaké recepce při večeři na koleno. Přestože jde o zřejmě o nějakou frustrovanou starou helikoptéru, která se chtěla zviditelnit, stálo nechutné „sexuální“ obtěžování bojovníka proti islamistům ministerské křeslo…
Viděno touto absurdní puritánskou optikou jsem měl jako starosta skončit 11. prosince 1998. V úterý prvního, čtyři dny po svém zvolení do čela Jablunkova, jsem nastoupil do práce a příští týden v pátek se konala populární „vilijovka“. Vzhledem k tomu, že jsem do té doby žádný kolektiv nevedl, chtěl jsem si zachovat dekorum a prezentovat se novým kolegům jako seriózní muž pevných mravních zásad. Měl jsem v plánu držet si odstup, nechat si vykat a říkat si „pane starosto“. Zpočátku jsem si vedl skvěle. Dekorum ze mě spadlo zhruba po dvou hodinách a pěti šesti velkých štamprlích, které do mě fikané kolegyně nalily. Tehdy na úřadě pracovali tolika čtyři osoby mužského pohlaví. Za nějaké tři hodiny už jsem křepčil na parketu z půlkou rozjásaných přítomných ženštin, ta druhá oblehla chudáka místostarostu. Dámy se po mě doslova věšely, tiskly se na mě a do ucha mi šeptaly, jak jsem mladý, krásný, úžasný a skvělý. Na kterých částech jejich těl se postupně ocitaly moje dlaně, to už si skutečně nepamatuji. Ale podle fotek z akce, které jsem okamžitě stopil, to nebyly jen kolena. Každopádně mě v pondělí v práci všichni zdravili „Ahoj, Péťo“, případně „Čau, starosto“. A tak už to zůstalo celých dalších šestnáct let. Obvinění ze sexuálního obtěžování se nebojím, jakožto bezvýznamný invalidní důchodce dnes nikoho nezajímám. Když o tom tak přemýšlím, byl jsem to vlastně já, kdo byl tehdy sexuálně obtěžován…
Kromě toho nežijeme v Americe či v Británii, ale v Česku, kde může být premiérem trestně stíhaný bývalý agent komunistické státní bezpečnosti. A třetině voličů to nevadí. Tam nevím, které poměry jsou absurdnější. Ty v USA či Spojeném království nebo v České republice…