Rudý gentleman

„Utahové jsou slepé vrány a Dunivý hrom je velký lhář!“. Tato nesmrtelná hláška zazněla poprvé před pětapadesáti lety a vyslovil ji náčelník Apačů Vinnetou ve filmu Poklad na stříbrném jezeře, který měl 12. prosince 1962 premiéru. Čestný a neohrožený indián, pravý rudý gentleman usedl na svého mustanga Ilčiho a třímaje svou stříbrnou pušku vyjel do filmové historie a do mého dětství…

Co na tom, že skuteční Apačové byli vesměs lidé malého vzrůstu s výrazně mongoloidními rysy a jejich nejslavnější náčelník vypadal jak babička z komedie Slunce, seno, jahody? Že smrděli na kilometr daleko? Co na tom sejde, že Apačové nežili ve vigvamech ani v týpí, ale v zemnicích? Že kradli koně a loupili? Že indiáni v druhé půli 19. století používali luky a šípy, kopí, sekerky nebo maximálně perkusní předovky, nikoliv kulovnice? Že jejich Velké duch se nejmenoval Manitou? Že nechodili ve slušivých krojích s třásněmi a modrobílými nášivkami? Že mustangové se nepodobali dostihovým koním, ale spíš statnějším poníkům? Co na tom, že Karel May v životě žádného Apače neviděl? Program Hnutí ANO 2011 také nikdo neviděl, a přesto dostal Babiš ve volbách nejvíc hlasů…

Vinnetou výrazně ovlivnil dětství nás dříve a ještě dřívěji narozených. Barvotiskový svět čestných indiánů a vesměs bílých padouchů, až na Old Shatterhanda, nás uchvátil. Pokrevní bratří sice necválali po Arizoně, ale po chorvatských šutrech, ale to bylo fuk. Filmy s Vinnetouem jsem jako kluk viděl několikrát za sebou. V sedmi letech mi maminka dovolila jít se spolužákem na Terasu do kina Kosmos na film „Vinnetou – Rudý gentleman“, který se nám tak líbil, že jsme po odpoledním představení zůstali také na večerní, a doma jsem dostal výprask. Nesl jsem to statečně, jako každý indián. Sbírali jsme fotky a pohlednice s našimi hrdiny a o přestávce je „buchali“ za jiné. Za oknem komančové potírali nepřátele režimu, my, Apačové, jsme měli svůj barevný svět. Nedávno jsem dokonce svou vzácnou sbírku našel. Po letech ale přiznávám, že jsem jednu pohlednici s Ribannou ukradl zpod lavice Mirkovi Konečnému. Jak vidno, nebyl jsem ani rudý, ani gentleman. Tak aspoň dodatečně k dnešnímu výročí…

Promiň mi to, Mirku…