V pátek 27. července 2018 svedl svou poslední bitvu veterán druhé světové války plukovník Adolf Kaleta. Odešel za svými frontovými kamarády ve věku devadesáti dvou let…
Znal jsem jej mnohem dříve, než jsem se s ním osobně setkal a navázal s ním přátelství. Když jsem ještě jako kluk poslouchal válečná vyprávění mého dědy Jana Sagitariuse, bývalého příslušníka Československé zahraniční armády, konkrétně 1. československé samostatné obrněné brigády armádního generála Aloise Lišky, II. roty, pátého praporu, zmiňoval se o jakémsi spolubojovníkovi, kterému jako mazáci přezdívali „Mařenka“. Šlo o kulometčíka bitevního tanku Cromwell IV., jehož byl děda velitelem. Hezký blonďatý osmnáctiletý mladík se líbil holkám a ony se líbily jemu…
Adolf Kaleta alias Mařenka se účastnil všech bojů na frontě u Dunkuerqe, strategického přístavu na severu Francie obsazeného Němci, který měli Čechoslováci za úkol dobýt, respektive v obklíčení střežit. Vyznamenal se především 5. 11. 1944 během útoku brigády v prostoru Bray Dunes a Ghyvelde, tj. ve východní části perimetru Dunkerque, kde zajal německého důstojníka. Obránci přístavu se vzdali až 8. května 1945, to ovšem nic nemění na faktu, že naši vojáci bojovali statečně. Mnozí z nich padli a odpočívají na vojenských hřbitovech v Saint-Omer a La Targette…
Stejně jako drtivá většina mužů, jejichž rodiče podepsali po začlenění Těšínska do nacistické Třetí říše tzv. Volksliste č. 3., musel Kaleta v roce 1943 narukovat do Wehrmachtu. Sloužil v jižní Francii. Poté, co se 6. 6. 1944 vylodila v Normandii spojenecká armáda, během přesunu na sever zběhl, respektive byl spojenci zajat a přesunut do Velké Británie, kde byl začleněn do již zmiňované 1. československé samostatné obrněné brigády…
Poprvé jsem se s „Mařenkou“ osobně setkal zjara 1999, kdy mě, coby novopečeného starostu, sám navštívil na radnici. Jako předseda Československé obce legionářské, jednoty Frýdek Místek, a zároveň předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jablunkov mě požádal, zda by bylo možné umístit na pomník padlých v II. světové válce v parku za jablunkovskou radnicí konkrétní jména všech, kteří položili život za naši svobodu. Zatím tam byl pouze nápis „Čest jejich památce“, který se mí předchůdci z nepochopitelných důvodů zdráhali nahradit. Přání plukovníka Kalety jsem okamžitě vyhověl a v listopadu jsme u příležitosti Dne válečných veteránů slavnostně odhalovali novou pamětní desku. Od té doby jsme si tykali. Adolf mě oslovoval „ahoj, starosto Petře“, já jej „čau, generále“. Sekretářkám říkal „milá děvčátka“. Potkávali jsme se minimálně dvakrát do roka, 8. května a 11. listopadu. V roce 2000 mi chtěl Adolf udělat radost, tak mě navrhl na státní vyznamenání. Obdržel jsem pamětní medaili a plaketu za účast v boji za národní osvobození v letech 1939 – 1945! Přestože u mého jména na plaketě byl výrazně napsán rok mého narození, tehdejší předseda vlády Miloš Zeman ji podepsal!!! Adolf mě pozval také v roce 2004 na zájezd veteránů do Dunkerque…
Plukovník v. v. Adolf Kaleta odvedl mimořádnou práci na poli osvěty mezi žáky jablunkovské české i polské základní školy, pro něž pravidelně organizoval poznávací zájezdy do Hrabyně a návštěvu tamního Národního památníku II. světové války. Snažil se vštípit dětem a mladým lidem, že na ty, kteří naší zemi vybojovali svobodu, nesmíme nikdy zapomenout…
Odešel jeden z poslední válečníků s nacisty. Bylo mi velkou ctí jej osobně znát a potkávat se s ním. Poslední rozloučení v hezké hrádecké kapli proběhlo s vojenskými poctami. Zazněly fanfáry, u rakve drželi vojáci naší armády čestnou stráž…
Teď už Mařenka se Sagim sedí ve fešáckých uniformách britského střihu zvaných battle-dress na věži tanku Cromwell IV. a mastí karty…