Existují lidí a věci, bez kterých se v životě neobejdeme. Obě množiny jsou nesmírně důležité, nejen proto, aby náš život udrželi v chaosu světa v chodu, ale mimo jiné také proto, že svým významem vytěsňují osoby a věci, bez kterých se obejdeme…
Rusko, léto 1943, východní fronta. Mám na sobě uniformu Wehrmachtu. Probíhá lítý boj v lesíku, který vypadá jako les ve Vendryni – Záolší (ve skutečnosti netuším, jak les na Záolší vypadá). Jsem oberleutnant německé armády, postupuji vpřed, kolem vybuchují granáty a lítají kulky, přebíhám mezi stromy a kulometem kosím Rudoarmějce. Střih. Sedím vyčerpaný u stolu v bunkru a píšu pohlednici dceři Míši. Kartička je už tak hustě popsaná, že adresát není čitelný. Tlačím na tužku, která se po chvíli zlomí. Scheisse!
„Jano, podej mi další tužku,“ zavelím manželce. Zkouším to znovu. Scheisse katze!
„Podej mi černý fix!“
Někde poblíž vybuchuje granát. Rusové útočí. Jako nadporučík musím zorganizovat obranu…
Probudím se…