Česká jedinečnost ve světě se netýká jen pití piva, počtu bazénů a rozhleden, pěstování máku, či nejbohatšího premiéra nebo nejsilnějšího kuřáka v pozici prezidenta. Nikde na zeměkouli vyjma Slovenska není 24. prosinec státním svátkem….
Jako v mnoha jiných případech jsme k tomu přišli omylem. Může za to poslanec Občanského fóra Fišera. Nedošlo mu, že se odjakživa slavil pouze Štědrý večer, jakožto předvečer Narození páně. To sice připadá na 25. prosinec, ale židovský den začíná a končí západem slunce, takže se Ježíš co by Žid sice narodil pětadvacátého, ale technicky vzato podle „normálního“ kalendáře je ještě do půlnoci čtyřiadvacátého. Což poslance Fišeru motivovalo k tomu, že ze Štědrého večera udělal rovnou celý den, který byl na jeho návrh v roce 1990 Federálním shromážděním schválen jako stání svátek…
Štědrý den se v Česku jako pojem uchytil už dřív. Pokud mě paměť neklame, což je vysoce pravděpodobné, odpovídal jsem na otázku „Cos dělal na Štědrý den?“ větou, že jsem dopoledne vyráběl bramborový salát (další Mňamka a mls, který „umím“). Nyní, jakožto invalida odvětím toliko, že jsem psal rádoby chytrý článek na blog, zatímco salát v kuchyni dělaly mé tři ženy. Manželka a dcery, nejsem polygamní. Volno na Štědrý den využívají hlavně televizní stanice a roztáčejí obvyklý každoroční únavný cyklus Pekařů/císařů a princezen co jsou pyšné, šíleně smutné nebo mají na čele kerku v podobě zlaté hvězdy. Také mohou být ze mlejna nebo potřebují probudit. Nesmí chybět naše TOP Popelka s třemi oříšky, Pelíšky a Andělé Páně. Naštěstí měli dramaturgové všech televizí tolik soudnosti, že ušetřili diváky a hlavně děti dračího bolehlavu točeného v Lomné a na Hrčavě…
Krásný a pohodový Štědrý večer, bohatého Ježíška a šťastné a veselé vánoční svátky…