Ejhle, pohádka

Včerejší premiéra slovensko-české pohádky „O zakletém králi a moudrém Martinovi“ kupodivu nezpůsobila, že jsem si chtěl vyrvat oční bulvy a utrhnout uši. Ač jsem měl v plánu k dojídání bramborového salátu a kuby (A co? Jsou přece Vánoce. Kila shodím hladověním po Novém roce!) skouknout jiný film, podíval jsem se přece jen na novou pohádku. Ejhle, vtáhla mě do děje. Nelitoval jsem. Naopak…

Ve srovnání s tragickou štědrovečerní pohádkou „Kouzelník Žito“ byl moudrý Martin oscarovým filmem. Pokud by mě chtěl někdo mučit, přiváže mě k židli před obrazovku a pustí mi Žita znovu. Přiznám se i k účelovce na Babiše. Režisér Zelenka jakoby vytáhl scénář napsaný soudruhy v 50. letech. Žito zde působil jako prokurátor z procesu s Miladou Horákovou a trestal bez soudu nečestné zelináře, řezníky, kulaky a buržousty, které „spravedlivý lid“ udával. Bohužel, Česká televize umně nasazuje tradiční štědrovečerní pohádku do doby, kdy lidé teprve začínají trávit salát a kapra a ještě nestačili vstřebat to, co jim Ježíšek nadělil. Rodina pořád sedí v obýváku pospolu a děti, případně babičky chtějí vidět novou pohádku. Není uniku. Po dvaceti minutách nesnesitelné tortury jsem přece jen emigroval s notebookem do kuchyně, kde jsem si pustil další díl seriálu Orange Is The New Black, jehož děj je zasazen do ženské věznice. Unikl jsem tak ochotnickému divadlu z dob komunistického teroru s dialogy jak z bohnické léčebny, kde si Liška opět střihl obvyklou roli vytlemeného idiota…

Spíš slovenská pohádka O zakletém králi a moudrém Martinovi měla mnoho předností. Méně se mluvilo a pitvořilo, Martin s osvobozenou princeznou Michaelou se nezačali ocicmávat nanosekundu po zlomení kletby. Dokonce spolu dojdou do tatranské vesnice, aniž by se drželi za ruce! O to věrohodněji pak zní odpověď Michaely „Už jsem si vybrala“ na otázku tatínka krále, koho si vyvolí za partnera. Po velmi dlouhé době vypadá hlavní hrdina mužně. Když se svlékne do půl pasu u potoka a ukáže vypracovaný hrudník a svaly, připomene pamětníkům třicet let starou scénku s létajícím ševcem Janem Potměšilem…

Jaká to příjemná změna oproti trpasličímu Mádlovi, „comebackovském“ Rumlovi či rachitickém Příkazkém. Vůbec se mi zdá, že snad s výjimkou Kluse, by měli mladí čeští herci v čele s Dykem či Kotkem navštěvovat posilovnu, aby je nemuseli zastupovat slovenští chasníci…