Divokost v srdci

Jablunkovským průsmykem v minulosti coural kde kdo. Logicky. Dostat se z Uher do Slezska a naopak jinudy by bylo obtížné a zdlouhavé. Stopy tatarských, rakouských či pruských vojáků spláchnul první déšť, zůstaly maximálně ty genetické. I přes čilý ruch se k Jablunkovu váže jen nemnoho významných osobností. V půli 19. století zde pobýval malíř Josef Mánes. Naháněl sličné horalky, které následně kreslil či maloval. Město několikrát navštívil básník Petr Bezruč, oblíbený to slezský bard zdejších Poláků. Počátkem Velké války se tu ze zranění půl roku kurýroval velitel polských legií a potomní maršál a prezident Józef Piłsudski. Nejvýznamnějšími rodáky zůstávají plukovník Antonín Velebnovský, československý letec RAF, který zahynul v bitvě o Británii. A současný prezident Akadamie věd ČR profesor Jiří Drahoš. Zcela opomíjeným zůstává nonkonformní výtvarník Antonín Tomalík, kumpán Milana Knížáka a Vladimíra Boudníka, umělec, jehož krátký život mi vždy připomínal osudy rebelujících rockových hvězd Morrisona či Hendrixe…

Tento bohém, který se narodil v roce 1939 v Jablunkově, zdá se překračoval běžnou průměrnost mílovými kroky. Nemínil se podřídit nikomu a ničemu. Podle pamětníků to byl výbušný, popudlivý, neústupný radikál, což v kombinaci s výtvarným talentem vytvořilo výborné předpoklady pro jeho nekompromisní abstraktní malbu. Bohužel, také pro sebedestruktivní styl života. Patřil ke generaci umělců, kteří se museli porvat s komunistickou totalitou padesátých a šedesátých let minulého století. Řešili to konfrontací. A to doslova…

Tomalík patřil k představitelům tzv. Českého informelu, což je výtvarný směr, který staví na spontánnosti projevu a svobodě. Silné vrstvy barev bývají často doplňovány štěrkem či pískem. Převládájí jednoduché abstraktní tvary a syrovost. Informel vyjadřoval pocity doby – zmar, samotu a odcizení. Není divu, že tito umělci byli často vytlačeni na okraj společnosti a vystavovali svá díla v soukromí, po ateliérech. Výstav s názvem Konfrontace I.-III. v letech 1960 – 1965 se účastnil i radikál z Jablunkova. Vystavovala zde špička českého moderního malířství – Mikuláš Medek, Jan Koblasa, či Vladimír Boudník…

Tomalík žil divoce, stejně jako tvořil. Vyhodili ho ze všech uměleckých škol, včetně Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze. Hodně pil. Strávil pár měsíců v psychiatrické léčebně. Jeho expresivní obrazy plné existencionální úzkosti jakoby odrážely jeho neklidný život. V pouhých 29 letech se po alkoholickém večírku udusil vlastními zvratky. Už se nestihnul stát slavným a známým jako jeho kolegové a kumpáni…

Dnes by se dožil 76 let…