Dva v jednom

Norman Bates v „Psycho“ je vrahem i svou matkou zároveň, Jim Carrey ve filmu „Já, mé druhé já a Irena“ hraje přitroublého policistu Charlieho, které se bojí klučíka s lízátkem v puse, posléze se však mění v drsného Hanka, co přepere i krávu blokující silnici. Jako instantní nescafé „dva v jednom“ se rovněž jeví Peter Parker, přes den nenápadný, tichý student, v noci mladík s nezdravou zálibou v pavoucích a ochránce města. Rozdvojením osobnosti trpí také jeho kryptonský kolega Superman, plachý novinář, který se na můj vkus až příliš často převléká do těsného karnevalového kostýmku se sparťanským „esíčkem“ na hrudi. Nikdy jsem také pořádně nepochopil scénu z Pána prstenů, kdy démon Balrog stáhne do hlubin Gandalfa Šedého, vzápětí se čaroděj vrátí na scénu, co by Gandalf Bílý. Jde zjevně o tutéž osobu. Akorát to vyhlíží, jako by ji mezi prvním a druhým dílem vyprali v Persilu. Podobná disociativní porucha identity mě znenadále zachvátila minulou sobotu dopoledne během sledování přímého přenosu vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě…

Bílé talíře ruských důstojnických čepic připomínaly žampionovou plantáž a paprsky slunce se mocně odrážely od metálů válečných veteránů. Jednotlivé složky ozbrojených sil Ruské federace defilovaly před tribunou s prezidentem Putinem jako armáda strojů ve filmu „Já, robot“. Čišela z nich slepá oddanost a odhodlání postavit se komukoliv, kdo by se jen křivě podíval na Matičku Rus. Když na Krasnuju ploščaď vjely ultra moderní tanky T-14 Armata a nad diváky proletěly stíhačky Su-35S, které dělají z amerických F-35 neohrabané papundeklové trojplošníky, a s vědomím, že do dvou let ovládne nebe stíhačka 5. generace T-50, oslnila mě síla. Napadlo mě, co my vlastně proti Rusům, bratrům slovanským, pořád máme? Vždyť jsme podobné krve, máme podobný jazyk. Neochrání nás Rusko lépe než NATO před islámskou hrozbou? Všechno je jen o úhlu pohledu. Nemyslí ten filuta Zeman na dvacet let dopředu? Není náhodou Ukrajina státem mafiánských oligarchů, která nemá v Evropské unii, respektive v NATO, co dělat? A co by provedli ruští mužici, kdyby je Putin nedržel zkrátka? A co na to Jan Tleskač?

Z ruského snu o novém bratrství mě probudila hudba. Respektive monotónní pochodový třesk doprovázející vojenskou přehlídku. Kde už jsem něco podobného slyšel a viděl? Vzpomínka na nedávno zhlédnutý dokument o nacistických sjezdech v Norimberku potvrdila shodu. Stejná demonstrace ničivé síly, stejný fanatismus v očích. Jen Hitler divoce gestikuloval a řval do mikrofonu, zatímco Putin na tribuně stál, mlčel a tvářil se jako by se mu chtělo už dlouho močit. Adolf preferoval noční show, Vladimír Vladimírovič dává přednost dennímu světlu…

Jeden zásadní rozdíl mezi současným Německem a Ruskem převáží, alespoň v mých očích, jakýkoliv obdiv k ruské moderní válečné technice. Nacisté způsobili za II. světové války nezměrné utrpení, nicméně Němci prošli katarzí od pocitu hanby, přiznání viny, omluv za spáchané křivdy až po vybudování tolerantní demokratické společnosti. Stalin a jeho režim zavraždili miliony lidí včetně Ukrajinců, kde Moskvou nařízený hladomor dohnal člověka až ke kanibalismu, a nevypadá to, že by Rusko procházelo nějakým ozdravným procesem a přiznáním vin. Naopak, vrahové Lenin se Stalinem jsou znovu velebeni….

Z dosud nepohřbené mumifikované bolševické zrůdy, kterou s pýchou vystavují v mauzoleu na Rudém náměstí, jde větší strach než z tanku T-14 Armata…

Rozdvojenost mě přešla…