Hrčava, malebná obec, které se říká Malá Praha. Je to atraktivní místo v Těšínských Beskydech na trojmezí Česka, Slovenska a Polska. Krásná slova investigativního novináře Jiřího Kubíka v reportáži Seznam zprávy. Bohužel poslední. Ve zbytku se věnuje propojení vedení obce, které své angažmá využívá pro svůj byznys a čerpání dotací.
Neznám obec natolik, abych se pouštěl do kritiky či odhalování nepravostí. Zažil jsem starostování Szkandery i Staňa. Oba fajni chlapi. Vím, že v dědině s dvě stě šedesáti obyvateli a při rozpočtu pouhé dva milionovým korun se jich za osm let proinvestovalo jednadvacet. Oprava školy, stavba víceúčelového sportovního hřiště, nový kulturní sál, chodník na trojmezí, investice do veřejného osvětlení, cest, venkovních prvků pro děti. Nemluvě o spoustě kulturních akcí a hrčavském pivu. V neposlední řadě obec splatila předchozí úvěry. Odměnou za aktivitu vedení bylo anonymní obvinění ze zpronevěry, které jak ukázaly audit a šetření, bylo lživé a nepravdivé. Tato skutečnost a letité spory mezi „Szkanderovci“ a „Staňovci“, znechutily posledního starostu natolik, že se rozhodl v roce 2018 nekandidovat v domnění, že se vedení chopí první parta. Nakonec to zabalili nezávislí i socani a podle přísloví „když se dva perou, třetí se směje“ vyhrála jediná kandující strana, partička pod značkou Hnutí ANO 2011. Jde o účelové seskupení tří starousedlíků a čtyřech „novousedlíků“, kteří si kvůli volbě pořídili na Hrčavě trvalý pobyt, přičemž starosta Sikora údajně bydlí ve štokuli, která mu sice patří, ale reálně žije na Písečné. Zastupitel Bělovský z Návsí zase „obývá“ dřevěnou ruinu v lese. Nejde o nic neobvyklého, stejně si v minulosti počínali bývalý starosta Bukovce i někteří zastupitelé Jablunkova či Třince.
Nejsmutnější je fakt, že Hrčavané pláčou nad něčím, co si způsobili svou občanskou pasivitou sami. Obcí, kde vládne pouze jedna strana, jsou v Česku stovky. Je logické, že pokud zastupitele nebrzdí morálka, tak mají příležitost si demokraticky dělat, co chtějí. Samozřejmě v mezích zákona. Včetně toho, že si upravují územní plán pro své účely nebo pronajímají nemovitosti či prodávají pozemky sami sobě. I za cenu ohrožení dostatku pitné vody. Na střet zájmů kašlou, Babišovci to mají v krvi, stejně jako auditor na hospodaření s obecním majetkem. Arogantní odpovědi starosty při rozhovoru pro Seznam na otázky ohledně svého podnikání v obci „Teď bych to nerad komentoval. A proč? Protože nechci.“ jsou sice v babišovském duchu, ale opět těžko napadnutelné. Člověk si akorát může říct „To je ale vůl“, toť vše. Firem jako jsou jeho Hrčávka či Ignis Forst, které zaměstnávají výhradně osoby se zdravotním postižením, na které čerpají od státu dotace, jsou po republice stovky. Pro firmy je to výhodné, neboť ročně mohou ušetřit i statisíce na daních či nákupu zboží bez DPH. Z principu jde o bohulibý úmysl, neboť mnohé OZP si potřebují přivydělat. Obzvláště na izolované Hrčavě, kde je nejvyšší nezaměstnanost v regionu.
Z reportáže ovšem vyplývá, že firmy starosty a jeho otce státní podporu, která činí téměř třináct tisíc na invalidního pracovníka, bohulibě zneužívaly. Nevyplácely zaměstnancům mzdu v plné výši, a když, tak ještě v některých případech hotově. Jeden bývalý zaměstnanec vypověděl na kameru, že Sikorovi po něm vyžadovali část mzdy zpět, a že jako obchoďák s produkty neměl ani co prodávat. Firma také údajně získávala dotace na neexistující zaměstnance či dokonce na mrtvé osoby. Inspektorát Úřadu práce také nebyl schopen zjistit, zda vyplácené peníze končí skutečně u pracovníků či nikoliv. Lepší příklad řízení obce jako firmy by nevymyslel ani otec této hluboké myšlenky Babiš, pod jehož záštitou Hrčava funguje. Zamyslet by se ovšem měly orgány činné v trestním řízení.
Marek Sikora, který si v rámci úspěšné místní breakdance skupiny BezCuCrew nechává říkat Sir Cowboy (jeho kamarád, spolutanečník a spoluzastupitel Bělovský je Avatar), roztočil Hrčavu v divokém akrobatickém pohybu.
Její laxní občané, kteří točky na hlavě dopustili, víří nekontrolovatelně s ním. A pak, že se Jablunkovsko neumí zviditelnit 🙂
Třikrát nesouhlasím a ty určitě nebudeš zásadně proti.
U hrčavských občanů nejde o pasivitu, to je totiž pouhý eufemismus, ale ve skutečnosti jde o jejich nebetyčnou lenost zajímat se o své věci veřejné. To za prvé.
Za druhé neschopnost úřadu práce i jakéhosi inspektorátu není pouhá neschopnost byrokratů, ale opět jen a jen lenost jejich pracovníků. Před čtyřiadvaceti lety jsem měl rovněž zaměstnanou pracovní sílu přes pracovní úřad a jedna kontrola stíhala druhou. Nepochybuji, že tomu bylo i díky tomu, že úřad byl jen přes tři ulice, kdežto v hrčavském případě si byrokratické lemry kdesi ve Frýdku říkaly „Pámbu vysoko, Hrčava daleko“ (parafr.). Nakonec jsem tenkrát to pracovní místo raději nechal zrušit a vrátil peníze, přestože mě to stálo i pokutu navrch …
A především za třetí: dotace nejsou žádný bohulibý úmysl, ten možná stál na začátku, ale jsou cestou do pekel, kterou tyhle bohulibé úmysly lemují. Je to rakovina ekonomiky a podráží veškeré férové podnikání.
Tuto svou filipiku píši s vědomím a respektem ke tvé autorské licenci, jen považuji za nutné zareagovat vždy, když se kdekoliv o dotacích hovoří nebo píše jakkoli libozvučněji, než jako o zlu, které škodí všem, včetně těch, kterým by mělo pomáhat. Bez rozdílu, vždy a všude …
S první a druhou filipikou proti hrčavským misomusům souhlasím, Jane Blahoslave. O třetí bych diskutoval. Charitní chráněné dílny, které poskytují práci osobám zdravotně znevýhodněným, jistě nepodezíráš z nekalých úmyslů a zneužívání státní podpory, co? Přesně těmto dílnám je pomoc státu určena. Že to zneužívají různé lidské hyeny je druhá věc…
Platí kupecké počty a normální logika – vedu řeč o dotacích které nejvíc hltají firmy, které je vzhledem ke svým velikostem a objemům výroby nepotřebují (stejně jako Golem ke svému fungování nepotřeboval žádnou hůlčičku) nikoliv o pomoci konkrétním projektům, kde pomoc má svůj smysl a účelnost jejího využití je lehce dohledatelná.
Ostatně kdyby na dotacích neparazitovalo několik průmyslových nebo zemědělských molochů, ANO – bylo by líp, protože by nebylo by třeba tolika daní. Nikdo totiž o penězích nerozhoduje líp, než ten, kdo zná jejich skutečnou cenu, to jest ten, kdo je vydělá (a ne ten, kdo je nejdřív z kapes občanů vytahá a pak je přes dotace rozdá – hlavně sobě).
Lidé by tak měli víc peněz i na podporu těch, kteří to skutečně potřebují a nejen hochštaplerům z hrčavského úřadu by se jejich bussiness přestal rentovat.
Koukněte na katastr. Cowboy tam má kolem 40 parcel, z toho 25 parcel stavebních s celkovou rozlohou kolem 38 700m2. Při ceně 200kč za m2 by jen ty parcely měly cenu kolem 7 740 000Kč.
Za kolik je koupil od obce? Díky za info.