Hrčavský pan kovboj

Hrčava, malebná obec, které se říká Malá Praha. Je to atraktivní místo v Těšínských Beskydech na trojmezí Česka, Slovenska a Polska. Krásná slova investigativního novináře Jiřího Kubíka v reportáži Seznam zprávy. Bohužel poslední. Ve zbytku se věnuje propojení vedení obce, které své angažmá využívá pro svůj byznys a čerpání dotací.

Neznám obec natolik, abych se pouštěl do kritiky či odhalování nepravostí. Zažil jsem starostování Szkandery i Staňa. Oba fajni chlapi. Vím, že v dědině s dvě stě šedesáti obyvateli a při rozpočtu pouhé dva milionovým korun se jich za osm let proinvestovalo jednadvacet. Oprava školy, stavba víceúčelového sportovního hřiště, nový kulturní sál, chodník na trojmezí, investice do veřejného osvětlení, cest, venkovních prvků pro děti. Nemluvě o spoustě kulturních akcí a hrčavském pivu. V neposlední řadě obec splatila předchozí úvěry. Odměnou za aktivitu vedení bylo anonymní obvinění ze zpronevěry, které jak ukázaly audit a šetření, bylo lživé a nepravdivé. Tato skutečnost a letité spory mezi „Szkanderovci“ a „Staňovci“, znechutily posledního starostu natolik, že se rozhodl v roce 2018 nekandidovat v domnění, že se vedení chopí první parta. Nakonec to zabalili nezávislí i socani a podle přísloví „když se dva perou, třetí se směje“ vyhrála jediná kandující strana, partička pod značkou Hnutí ANO 2011. Jde o účelové seskupení tří starousedlíků a čtyřech „novousedlíků“, kteří si kvůli volbě pořídili na Hrčavě trvalý pobyt, přičemž starosta Sikora údajně bydlí ve štokuli, která mu sice patří, ale reálně žije na Písečné. Zastupitel Bělovský z Návsí zase „obývá“ dřevěnou ruinu v lese. Nejde o nic neobvyklého, stejně si v minulosti počínali bývalý starosta Bukovce i někteří zastupitelé Jablunkova či Třince.

Nejsmutnější je fakt, že Hrčavané pláčou nad něčím, co si způsobili svou občanskou pasivitou sami. Obcí, kde vládne pouze jedna strana, jsou v Česku stovky. Je logické, že pokud zastupitele nebrzdí morálka, tak mají příležitost si demokraticky dělat, co chtějí. Samozřejmě v mezích zákona. Včetně toho, že si upravují územní plán pro své účely nebo pronajímají nemovitosti či prodávají pozemky sami sobě. I za cenu ohrožení dostatku pitné vody. Na střet zájmů kašlou, Babišovci to mají v krvi, stejně jako auditor na hospodaření s obecním majetkem. Arogantní odpovědi starosty při rozhovoru pro Seznam na otázky ohledně svého podnikání v obci „Teď bych to nerad komentoval. A proč? Protože nechci.“ jsou sice v babišovském duchu, ale opět těžko napadnutelné. Člověk si akorát může říct „To je ale vůl“, toť vše. Firem jako jsou jeho Hrčávka či Ignis Forst, které zaměstnávají výhradně osoby se zdravotním postižením, na které čerpají od státu dotace, jsou po republice stovky. Pro firmy je to výhodné, neboť ročně mohou ušetřit i statisíce na daních či nákupu zboží bez DPH. Z principu jde o bohulibý úmysl, neboť mnohé OZP si potřebují přivydělat. Obzvláště na izolované Hrčavě, kde je nejvyšší nezaměstnanost v regionu.

Z reportáže ovšem vyplývá, že firmy starosty a jeho otce státní podporu, která činí téměř třináct tisíc na invalidního pracovníka, bohulibě zneužívaly. Nevyplácely zaměstnancům mzdu v plné výši, a když, tak ještě v některých případech hotově. Jeden bývalý zaměstnanec vypověděl na kameru, že Sikorovi po něm vyžadovali část mzdy zpět, a že jako obchoďák s produkty neměl ani co prodávat. Firma také údajně získávala dotace na neexistující zaměstnance či dokonce na mrtvé osoby. Inspektorát Úřadu práce také nebyl schopen zjistit, zda vyplácené peníze končí skutečně u pracovníků či nikoliv. Lepší příklad řízení obce jako firmy by nevymyslel ani otec této hluboké myšlenky Babiš, pod jehož záštitou Hrčava funguje. Zamyslet by se ovšem měly orgány činné v trestním řízení.

Marek Sikora, který si v rámci úspěšné místní breakdance skupiny BezCuCrew nechává říkat Sir Cowboy (jeho kamarád, spolutanečník a spoluzastupitel Bělovský je Avatar), roztočil Hrčavu v divokém akrobatickém pohybu.

Její laxní občané, kteří točky na hlavě dopustili, víří nekontrolovatelně s ním. A pak, že se Jablunkovsko neumí zviditelnit 🙂