Jsme jako vojáci na nepřátelském území, kteří jsou nucení být neustále ostražití a bdělí, protože nikdy nevíme, odkud přiletí kulka. Někteří už byli postřeleni, jiným projektily hvízdají kolem hlav. Suneme se časem vpřed beze zbraní spoléhajíce se na vlastní rozum a disciplínu víc než na zmatečné pokyny velitelů obrany. Obzvláště vrchní vojevůdce je nebezpečný idiot se schopností Krysaře, který zvukem píšťaly zavedl do řeky a utopil hamelnské děti. Permanentní opatrnost v životním prostoru, kde ještě před rokem bývalo bezpečno, je psychicky unavující. Dřívější radostné očekávání Vánoc se změnilo na otupělé vyhlížení zázračné zbraně proti neviditelnému nepříteli, která konečně naplní vysmívané klišé hollywoodských blocbusterů o tom, že „zachrání celý svět“. Svět, který se změnil, jak pravila elfka Galadriel v Pánovi prstenů. Možná to cítila ve vodě, v půdě, ve vzduchu, abych dokončil citát. Ale my nikoliv. Motáme se v tom, jak Maďaři v kukuřici a zatím jedinou pomocí naši psychoterapeutů je zvolání „zvesela“. Autorem druhé hlášky je Woody Allen.
A tak píšu a píšu, koukám na HBO a Netflix. Mimochodem doporučuji famózní seriály „Mělas to vědět“ a „Dámský gambit“. Od roku 2021 čekám vakcínu a konec nebezpečného idiota. Novému světu nějak přivykneme.
P.S. Dnes konečně začíná večerníček pro tatínky, jak biatlonu, především v dámském podání, říká moje žena 🙂