Oproti způsobu, jakým poslanecká sněmovna včera schválila rozpočet na příští rok, je hra zakladatele absurdního dramatu Ionesca „Plešatá zpěvačka“, která stojí na popírání zdravého rozumu a vší logiky, zcela srozumitelná. Absurdní frašku ostudných rozměrů, za kterou by se hanbou propadli i poslanci Burkiny Faso čtu následujícím způsobem.
Nejdůležitější zákon státu, o který se svedla krvavá bitva, je především bezcenným kusem papíru, neboť je postaven na nereálném růstu ekonomiky, není do něj započítán populistický sto miliardový daňový „dáreček“ koalice ANO, ODS a SPD, stejně jako osmdesáti miliardové kompenzace obcím a už vůbec nepočítá s dalšími vlnami pandemie korona viru. Po náznacích šetření ani vidu, ani slechu. Jde o rozpočtovou fikci podobnou té, že čápi nosí děti. V tomto případě se miminko jmenuje Otesánek. Už příští rok cvalík sežere po letošku dalšího půl bilionu a roztočí spirálu zadlužování, takže za pár let bude dluh veřejných financí našeho státu vůči HDP srovnatelný s Burkinou Faso.
Babiš už se projevil jako lhář, podvodník, udavač, hulvát…atd., nově také jako ufňukánek, který vyzýval poslance opozice, aby odchodem ze sálu snížili kvorum a umožnili tak vládě schválení rozpočtu. Věc v historii české parlamentní demokracii nevídaná svědčila o neschopnosti politického vyjednávání premiéra, které sám sebe pokládá za silného vůdce. U mikrofonu stál jen zoufalý česko-slovensky blekotající mužíček. Nakonec musel povolat svého Mefistofela Faltýnka, kterého už téměř hodil přes palubu. Ten oprášil fintu použitou v „lex Babiš“, kdy premiér ve střetu zájmů zaparkoval svůj majetek do fondů, aby si jej mohl kdykoliv zase vyzvednout. Deset miliard z armádního rozpočtu tak bylo přesunuto do rozpočtové rezervy, odkud budou v lednu vojákům zase vráceny. Na rozdíl od hysterické opozice o tom nepochybuji. Nicméně jakkoliv šahat na armádu, bez které by byly kvůli neschopnosti Babiše ztráty na životech v korona krizi násobně větší, je hanebné a ostudné.
Zcela nepochopitelné je počínání sociální demokracie, které ještě večer před hlasováním o rozpočtu ústy svého vedení hrdinně prohlašovala, že škrty v obraně nikdy nepodpoří, a naznačovala odchod z vlády, aby posléze vykšeftovala „chlapský“ postoj za tři sta milionů na podporu kultury, které jsou sice také potřebné, ale páteř straně nenarovnají. Bláhová státotvornost ji zřejmě odsune v příštích volbách mimo sněmovnu. Škoda. Nicméně za blbost a naivitu se v politice draze platí.
Na jedné straně kritizovat vládu za obří deficit a absenci úspor ve výdajích a na straně druhé vyrobit rozvrat veřejných financí sto miliardovou sekyrou je od občanských demokratů čiré pokrytectví. Nejlépe to vyjádřil modrý senátor Goláň slovy „ODS prodala rozpočtovou zodpovědnost za splnění předvolebního slibu zrušit superhrubou mzdu v tu nejnevhodnější dobu.“
Komunisté, Babišovi nejvěrnější soudruzi, si naposledy zahráli svým bezskrupulózním vydíráním na totalitu a na podzim se konečně odeberou za Leninem do mauzolea, kam už dávno patří.
A poslancům parlamentu v Burkině Faso se omlouvám…