„Svět je plný špatných básníků,“ napsal Milan Kundera. Chtěl tím vyjádřit, že dnes píše kde kdo. Něco o tom vím. Jsou literární kopečky, kopce a hory, mezi něž patřil můj drahý přítel, který za bolševika publikoval pod pseudonymem Hora. Pro mě však Petr vyčníval. Byl doslova Hořejš. Minulý čtvrtek se zatoulal do literárního nebe.
Nechť mi výteční čeští spisovatelé odpustí, ale jejich tvorbu zanedbávám. Petrova monumentální série Toulky českou minulostí se mi neočte nikdy. Autorsky ji završil šestnáctým dílem o triumvirátu géniů české hudby Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi. Petr byl novinář, publicista, nikoliv historik, což mu mnozí „odborníci“ vyčítali. On však nebádal, školometsky nevyučoval, on české dějiny s láskou zprostředkovával, a to pro běžné čtenáře srozumitelně a nesmírně poutavě. A novátorsky. Historii vyprávěl nikoliv v jednom souvislém textu, ale polyfonně, kdy hlavní část doprovázely pásma, sloupky s odkazy na neznámé podrobnosti a světové události. Měl dar slova. Jeho literární jazyk byl košatý, libozvučný, lahodný. O autorovi Novosvětské například napsal „Otisk požehnání z nebes nese valná část Dvořákova rozlehlého díla.“ Díky Petrovi se do českých dějin zamilovávali i ti, kteří ve škole dějepis, vyučovaný tereziánským biflováním, nesnášeli. Zatímco u odborných publikací člověk při čtení zakopává a vrací se, aby vůbec pochopil jak tu či onu událost vykládají Palacký, Pekař či Goll, Hořejšovo vyprávění se čte hladce a plynule. Petrovy Toulky zpracované také Českým rozhlasem přinášely nejen poučení, ale také radost. A bude tomu tak i nadále, zatímco na težkotonážní odborné publikace bude padat prach.
Dělilo nás osmadvacet let, ale Petr byl duší pořád zvídavě mladý. Vždy se zajímal víc o druhé než o sebe. Byl pro mě moudrý mentor, který mě ponoukal k psaní. Podporoval mé písálkovství a posléze si také první Trujkunt poslechl, a to kvůli špatnému zraku. Na další mu už nesloužily oči. Tento činorodý, moudrý, skromný, noblesní, až prvorepublikový člověk a umělec bude české kultuře chybět. A nejen ji. Klábosili jsme spolu a pokuřovali u něj na zahradě loni v létě, setkat jsme se měli koncem srpna. Petr se však už toulá jinde.
Nám zbylo jeho poutavé vyprávění o minulosti českého národa, které nikdy nezestárne.