Letošní červenec se nese ve znamení setkání s mými bratranci. Mám jen tři, jsme malá rodina. Vídáme se zřídka. Dva žijí na Slovenku v lázeňsko-vojenském městě Sliač u Zvolena. Ten třetí přesně na opačném konci Česka ve Střelné, v části městě Košťany u Dubí. Do krušnohorských hvozdů za domem tak může chodit sbírat houby a lithium.
Místo toho však chodil do blízkého Hrobu na mosteckou dvanáctku a poslouchá metal. Delší chůze mu nedělá dobře. Za garáží si proto zřídil vlastní pivnici. Vzhledem k tomu, že kdysi pracoval s basákem od Kabátů, je teplická rocková kapela jeho celoživotní láskou. Půlmetrovým copem kompenzuje řídký porost na temeni, jeho bohatě pokérovanou pravačku zdobí mimo jiné Horovo oko, nilský kříž Anch a několik hieroglyfických znaků, které beztak v překladu znamenají „kabát“. Na pravém boku nosí na opasku s železnými cvoky zavěšeny stříbrné řetězy s klíči, na návštěvu Jabka přijel v černém triku s nápisem Dymytry a zobrazením hmyzí masky, která jsou součástí image členů této pražské metalové kapely. Odjížděl v tričku AC/DC. Také má rád palné zbraně a vlastní svou „devítku“. Můj beer-metalový bratranec je však i přes drsnou image dobrosrdečný těžký pohodář, který by mouše neublížil. Není to žádný extremista či rusofil. Jeho názory na Putina souzní s mými, na rozdíl mnohých Jablunkovanů, kteří nechodí na metalové koncerty, ale na mše. Mám ho rád. I bratranec Pepa však má své chvilky…
Předevčírem mi sdělil, že v životě přečetl jen dvě knížky. Trujkunt „ten díl vo tom buzerantským květináři a vo tom zabitým mafiánovi“ (Pierot/Na krev) a Hitlerův Mein Kampf. Po mém lehké zděšení vysvětlil, že se tak stalo údajně v rámci jakési hospodské sázky. Včera jsme pivního „kabátistu“ zavezli do Mostů na prohlídku Velké Šance, ať má představu, kde se odehrává část desátého krimi příběhu s majorem Saranem „Krysta“, který jsem mu daroval.
Prej to bude třetí kniha, kterou v životě přečte.