Kdyby mě někdo vprostřed noci neomaleně vzbudil a zeptal se mě, která je poslední dobrá česká pohádka, nejprve dotyčného imperativem okořeněným soft vulgarismem odkážu do patřičných míst. Pak bych bez velkého přemýšlení řekl „S čerty nejsou žerty“. Stejně tak i za normálních okolností. Po usilovném dumání a ponoru do naší pohádkové tvorby, bych dodal ještě „Anděl Páně“. Bohužel, ani po týdnu bych si nevzpomněl na další. V mém šuplíku „Nová kvalitní česká filmová pohádka“ pusto a vymeteno jako v hlavě Pepka Vyskoče…
Magickou přitažlivost hvězdného triumvirátu Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku a S čerty nejsou žerty nezničilo ani kolovrátkové opakování o všech svátcích, vyjma Dne upálení Mistra Jana Husa. Vždy mě iritovaly jen módní kreace krále Miroslava, bílé štrample v baňatých trenýrkách zařízlých víc než džínové kraťasy mladého Habery, a nulový sexappeal princezny Adélky. Přidanou hodnotou zůstávají nesmrtelné hlášky, kterými občas obohacujeme náš verbální projev. Od „zavaž mi střevíček“ a „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“, přes „paní z Outlova s dcerou Droběnou“, po „tatínek vám vyhlásí válku“ či „to je rebel!“. Nemluvě o písničkách! Poupátko, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš a hymna všech Petrů chytlavostí hravě porazí i hity Michala Davida. Jen připomínám, že Čertům je třicet, Popelce čtyřicet jedna a Pyšné dokonce dvaašedesát…
Jasným signálem špatné až blbé pohádky je v mém případě pocit trapnosti doprovázený zvoláním „to snad nemyslí vážně!“ a smíchem nad neuvěřitelností scén. Během letošních vánočních svátků se tento pocit dostavil hned dvakrát po sobě. Když odpudivé oko v nálevu proneslo v pohádce „Kdyby byly ryby“ kletbu tak komplikovanou, že by ji nepochopil ani Stephen Hawking, začalo trapno. Pavel Liška opět vytasil svou grimasu neměnnou od filmu „Návrat idiota“, král v podání Ondřeje Vetchého měl zjevně problémy ze sexuální orientací. Jakmile začal záporák olezlého Ondřeje Pavelky, kterého resuscitovali z filmového suterénu, uprostřed pohádky zpívat, rezignoval jsem definitivně. Plytkost a nesrozumitelnost filmu hrajícího si na politickou agitku s nadpřirozenými jevy ozvláštňoval jen dekolt Jenovéfy Bokové. Pochybuji ovšem, že tím režisér oslovil děti…
Pohádka „Láska na vlásku“ už byla katastrofou velikosti turecké pohromy, která naprosto zbytečně v ději také figuruje. Dílo prý volně adaptovalo román Marka Twaina „Princ a chuďas“, což by nevyluštil ani zmíněný autor. Děj byl řídký jako spodky Varla Frištenského. Intonace Tomáše Hanáka v roli krále nikdy neopustila divadlo Sklep. Princ měl charisma a herectví bludného balvanu, prkennější už byla pouze Celeste Buckingham, pro kterou byla tato filmová blbina podle mého vytvořena. Když pronesl hlavní hrdina větu: „Nejsem Tomáš, Hanko. Jsem Matěj, králův syn.“, načež Hanička mile hlesla, že ji to nevadí, váleli jsme se doma smíchem. Nejlepší výkon podalo v pohádce miminko, které kýchlo, až mu z nosu vyletěl snoplík…
Drtivé většině český filmových či televizních pohádek chybí nekomplikovaný zřetelný děj, přirozené komediální herectví, nenucený vtip, tempo, kouzlo a lehkost. Ostřílení harcovníci Vorlíček s Bočanem nepotřebovali děsivě pitvořící se postavy, které do českých pohádek implantoval babovřesk Troška. Jednou z výjimek z této mizérie je podle mého soudu Strachův Anděl Páně, který je především úsměvný a moc milý. Pro ostatní pohádky mnohdy nedosažitelné mety…
Na druhé straně, rozhodující slovo mají děti, kterým jsou pohádky určeny. Nikoliv ironicky mudrující chlap, který se narodil v roce, kdy vznikly geniální animované seriály Pojďte, pane, budeme si hrát a Pohádky ovčí babičky…
P.S. Mýlil jsem se. Příkře jsem soudil. Česká pohádka žije! Konečně jsem viděl „Tajemství staré bambitky“. Žádné trapno se nedostavilo, nemělo šanci, celou dobu jsem se totiž usmíval. Dobře čitelný a vtipný „antikorupční“ příběh, absence roztodivných nadpřirozených postav, které jindy flikují děravý scénář, jiskrná hezká hrdinka a roztomile přitroublý Tomáš Klus, kterým to spolu náramně slušelo, nikdo z herců nepřehrával ani se nepitvořil, uchu lahodící písně. Jasné vítězství dobra nad zlem. Dobré pohádky nad špatnou…