Zbraň je definovaná jako nástroj sloužící k prosazování zájmů. Když uviděl první hominid svého bratrance šimpanze třískat ostrým šutrem do tvrdého kokosu, ihned ho napadly dvě věci. Popadnout stejný kámen, třísknout jím primáta do kebule a následně ho sníst. A totéž učinit méně chápavému kolegovi z rodu homo stojícímu opodál. S tím rozdílem, že neměl zálusk na něj, ale na pohlednou samičku, kterou si dotyčný přivedl za účelem páření. Větší chuť na žvanec a sex měl ovšem první hominid, a tak rezolutně prosadil svůj zájem! Člověk na své pouti dějinami přešel postupně od pěstních klínů až k vakuové bombě zvané Ruský expres, která je na rozdíl od atomovky šetrná k životnímu prostředí. A pak, že Putin nemyslí ekologicky. V umění vzájemně se mordovat jsme dosáhli nevídaných úspěchů…
Zbraně mě odjakživa děsily, především ty palné. Na vojně jsem nevystřelil ani jednou, na střelnici se strážníky městské policie jsem sice pálil z koltu jak nesmiřitelný Clint Eastwood, ale počtu výstřelů krutě neodpovídaly zásahy v terči. Takže mými nejlepšími výkony zůstaly sestřelené válečky na pouti. Kdysi jsem vlastnil rybičku, pak jsem si pořídil menší lovecký nůž, který mi zabavili ve Vatikánu, když jsem s ním procházel bezpečnostním rámem do tamějšího muzea. Jen podotýkám, že jsem s ním nechtěl zapíchnout Svatého otce ani vyrýt jméno do zdi Sixtinské kaple, prostě jsem jej zapomněl v batohu. Dnes jsem majitelem zánovního sportovního luku. Pozvolna se dostavila rovněž jistá dovednost. Napoprvé jsem trefil sousedovu chatu, později i desítku…
Jsem přesvědčen, že vlastnictví palné zbraně plus mezní situace plus labilní psychika rovná se průser. Nezpochybňuji potřebu ochrany života blízkých a majetku. Naštěstí nejsme v USA, kde „slavný“ druhý dodatek Ústavy umožňuje koupit si automatickou brokovnici i ve stánku s hot-dogy. Nicméně i ve svém okolí znám řadu lidí, kteří doma schovávají palebný arzenál, který by stačil na vyzbrojení ukrajinské armády. Když se ovšem k výše uvedené trojici zbraň – situace – psychika přidá také úsilí o prosazení svých pochybných zájmů, je zaděláno na tragédie. Zatímco nás v televizi děsí střelba na Blízkém východě a na Ukrajině, krev nevinných lidí teče na našem dvoře…
Je smutným paradoxem, že Uherský Brod, kde legálně ozbrojený psychopat zavraždil osm lidí, je našim hlavním městem výroby palných zbraní. Místní zbrojovku proslavila především samonabíjecí pistole CZ 75 ráže 9mm Luger. S ní si úspěšně vystřelují mozky z hlavy i gangsteři v amerických akčních filmech…
Mimochodem, jen tři česká slova z naší bohaté mateřštiny zdomácněla ve všech světových jazycích. Polka, robot. A pistole…
Jeden z mých oblíbených citátů zní: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale v té čtvrté to budou klacky a kameny.“ Tuto větu vyřkl Albert Einstein. Hned je ale třeba dodat, že to zjevně nebude pravda. Díky sofistikovanosti a neuvěřitelné účinnosti mnoha nových zbraní nezůstane ani po vítězi víc, než velký kráter.
PN
PS.: taky mám rybičku, dostala jsem ji na stužkovacím plese od plesové společnosti (organizátor) :-).
Zapomněl jsem na prak, ten jsem měl taky:-). A na repliku polské jezdecké šavle:-)!
Já nemám žádné oblíbené citáty…které by se hodily na tuto situaci. Ale zato jsem vlastníkem nože Viktorinox, moji lásku ke zbraním probudil dědeček, když jsme pořádali turnaj ve střelbě ze vzduchovky, roky jsem závodně střílela… Ve škole jsem házela granátem…s kamarády pokoušela bumerang. Když jdu na houby, vždy mám u sebe nůž…ale nikdy bych nechtěla zažít situaci, ze bych nějakou zbraň musela použit k obraně své nebo svých blízkých…
Ale Uhersky Brod mám kousek…a nechci se začít bát posílat vnoučky, třeba jen naproti do obchodu…
Mou největší zbraní..je úsměv..ale samozřejmě střílím dobře z praku,luku nebo vzduchovky :)přemyšlím o loveckých zkouškách,nikdy neviš,kdy se to ve světě zvrtne a budeš nucený si něco v okolních lesích ulovit 🙂
Jsem vlastnici zbrojniho prukazu. Puvodne ani ne z presvedceni, ale z donuceni. Kdysi davno si muj manzel koupil plynovku a jaksi mi o tom zapomnel rict….hlavne, ze o tom vedel nas, tehdy sedmilety, syn. Prisla jsem na to vlastne nahodou, kdyz jsem utirala prach na skrini a vykoukla na mne hlaven revolveru. Moje dite mne tehdy s vaznou tvari ubezpecilo, ze to je jen plynovka a ze se nic nemuze stat, pac je nabita jen medvedimi naboji (dodatecne jsem zjistila, ze to jsou naboje se soli na obranu proti zveri). Vubec jsem nevedel, co s tim a muz byl par dni mimo domov. Kdyz jsem si nad tou situaci posteskla druhy den v praci, tak me znami presvedcili, at jdu s nimi na strelnici, ze si chteji udelat zbrojak. Puvodne jsem tam sla jen za ucelem zjisteni, jak vyndat z toho zatraceneho revolveru naboje, at si me dite neublizi nebo at neublizim ja svemu drahemu, az se ukaze doma. Jenze….zjistila jsem, ze mne strileni zacalo bavit a docela mi jde…a jestli si vzpominas Phile, tak ten, kdo ty mestske strazniky prestrilel, jsem byla ja, jelikoz jsem zrovna v tu dobu byla nahodou na strelnici taky :-).Dokonce jsem se ucastnila nekolika soutezi motivovana hlavni vyhrou, jiz byla pistole CZ 75 D Compact. Bohuzel (nebo nastesti) jsem ji nikdy nevyhrala – paradoxne jsem byla druha nebo zrovna ten rok, kdyz jsem vyhrala, nebyla pistole jako vyhra :-). A kdyz tak nad vsim premyslim, je to mozna i dobre….
Takovým jako ty, Blondie, se říká „chwolidupa“:-)! A ještě se zbrojním pasem?! No potěš pánbůh…