Před deseti lety zemřel papež Jan Pavel II. Dnes se radí se svým šéfem, co udělat s těmi dole, které celý život nabádal k míru a vzájemné toleranci. Zjevně to bylo málo platné. Když totiž Big Boss stvořil člověka, obdařil jej neprozřetelně svobodnou vůlí. Zde zjevně přecenil své možnosti…
Karol Wojtyła určitě na něco přijde, doufám. Byl to koneckonců vždycky frajer a bojovník. Jako čerstvý papež zaštítil před pětatřiceti lety svou autoritou namíchnuté dělníky z gdaňských loděnic, které spojoval mocný knír pod nosem, placka s nápisem Solidarita a odhodlanost postavit se komunismu. Společně flákli po tlamě ruskému medvědovi a neustoupili, když na ně šelma začala cenit zuby. Poláci byli první. Ostatní našli ztracenou odvahu až mnohem později. Během svého pontifikátu se Jan Pavel II. heroicky snažil o sbližování národů a náboženství, nabádal ke smíru, obrušoval hrany nenávisti a nesnášenlivosti. Před smrtí si nechal odebrat čtyři ampule krve. Jedna kapka v relikviáři byla dnes uložena v katedrále Svatého ducha v Hradci králové…
Relikvie jsou ostatky křesťanských světců, ať už tělesné nebo předměty denní potřeby. Frčely hlavně ve středověku. Jedním z největších sběratelů byl český král a římský císař Karel IV. V jednu chvíli bylo v katolické Evropě tolik třísek ze svatého kříže, že by se z nich dal sestavit les, tolik svatých hřebů, že kdyby je dnes nějaký Rom odnesl do sběru, stal by se milionářem. A takové množství nejrůznějších kostí světců, že by z nich Stvořitel sestavil svatou legii…
Bohužel, obávám se, že pár kapek krve Svatého Jana Pavla II. nás nezachrání. Nemocné lidstvo akutně potřebuje transfuzi. Hledá se dárce…