V posledních letech sleduji server Česko – Slovenská filmová databáze (CSFD) jak rosničku v láhvi od okurek, která předpovídá počasí. Žába leze po žebříku nahoru, bude teplo, leze dolů, sprchne. Když má nový film na CSFD červené hodnocení nad 70%, stojí za vidění, jakmile je modrý, tzn. 69% a níž, ocitá se pod mou rozlišovací schopností. Tedy, pokud v něm zrovna nehraje Scarlett Johansson. Jako třeba v Bessonově třiašedesátiprocentní akční sci-fi „Lucy“, kde se z naivní blbky stala postupně nejchytřejší blondýnka ve Vesmíru. Film „Avengers“ ovšem nezachránila ani ona. Marvelovský zfilmovaný komiks, kde parta superhrdinů v teploušských kostýmech opět zachraňuje svět, zůstává pyramidální hovadinou i s krásnou Scarlett. Zvládnul jsem pouhých patnáct minut, a to jen proto, abych si ji prohlédnul v přiléhavé kůži. V mých očích spadl megahit na dno okurkové láhve, kritici na CSFD však ohodnotili „Avengers“ 83 procenty. Tolik nedostal ani Felliniho „Sladký život“. Nepoučil jsem se a dál jsem reagoval na červenou barvu filmové databáze jako Pavlovův pes…
Jakmile po premiéře avizovaného hitu „Šílený Max: Zběsilá cesta“ zasvítila na CSFD červená s 90%, vycenil jsem tesáky. Huba mi však sklapla už během promítání v multiplexu. Sledoval jsem pouštní rallye Paříž – Dakkar v halloweenských kostýmech! Děj byl nenáročný. Hlavní hrdinové, jednoruká Furiosa a Mad Max, kterým sekunduje mladý psychopat, jehož snem je dostat se do Valhaly s ksichtem postříkaným stříbřenkou, se přesouvají na podivných vehiklech pouští z bodu A do bodu B a zpět. Honí je banda totálních magorů v mega vytuněných autech. Furiosa hledá jakousi „zeleň“, patrně ztracený ráj v postapokalyptickém světě, Maxovi se zjevuje v kritickým momentech jakási dívenka. Netušíme proč?! Společně zachraňují skupinku krásek, vpravdě andělů ve světě kreatur, které vypadly z reklamy United Colors of Benetton. Příběh ovšem není podstatný. Sedmdesátiletý režisér se zřejmě léta sjížděl koksem, aby vychrlil ty nejšílenější nápady, kterými chtěl u diváků vyvolat vizuální orgasmus. U mě akorát vyvolaly obavu o další osudy kinematografie. Kam až chce zajít filmový průmysl, aby šokoval diváky a vytřískal z nich prachy? Zatímco obyvatelé euroatlantického světa chrochtají blahem nad krvavou apokalypsou na filmovém plátně, mladí Arabové se vraždí v reálu a hladovějící děcka v Africe předčí i zvrácenou fantazii režiséra Šíleného Maxe. Někde udělali soudruzi chybu…
Abych si připomněl, že jsem přece jen intelektuál, pustil jsem si doma po návratu z kina „Krátký film o lásce“ od mého oblíbence, slavného polského režiséra Krzysztofa Kieslowského. Komorní příběh nešťastné lásky mladého voyera ke krásné zralé ženě uprostřed ponurého panelového sídliště má v sobě víc emocí než všechny americké letní blockbustery, jak se dnes říká vysokorozpočtovým filmům pro masového diváka…
Navíc jsem v klidu. Film má na CSFD osmdesát pět procent…