My, Češi, jsme holubičí národ. Alespoň to tak v historickém kontextu o sobě tvrdíme. Už komisař Ledvina vysvětlil detektivu Nicku Carterovi ve slavném filmu „Adéla ještě nevečeřela“, že my neboxujeme, že se prostě fackujeme. Zatímco jinde se nenáviděné vrchnosti zbavovali krvavým útokem na Zimní palác či Bastilu, u nás bylo dobrým zvykem vyhazování vlády z oken. Od tzv. první pražské defenestrace uplyne zítra 596 let. Problém spočívá v tom, že tehdy sice novoměstští konšelé vylétli z oken radnice jako holoubci, ale dřív nebo později spadli dolů a dav je napíchnul na sudlice a halapartny jak kostelecké špekáčky. Slavná husitská rebelie začala…
Za komančů nám podsouvali, že oné neděle roku Páně 1419 přivedl k novoměstské radnici pražské proletáře soudruh kazatel Jan Želivský. Dožadovali se propuštění svých souvěrců, kteří seděli v tamním lochu. Pod zámek je strčili zlí proněmečtí a katoličtí konšelé, které na radnici nedávno dosadil slabý král Václav IV. Dav se dožadoval vydání vězňů, a když byl požadavek ostře zamítnut, vzal radnici útokem a reakcionáře bez milosti pozabíjel. Samozřejmě ve spravedlivém hněvu, nebo jim odpírali svaté přijímání pod obojí způsobou. Už nám opomněli sdělit, že proletariát vedený fanatickým soudruhem Želivským posléze táhnul Prahou, plenil a vykrádal kostely a fary, vraždil duchovní. V pozici nepřátel té jediné pravé víry se nyní ocitli katolíci, kteří na ni měli patent, a museli zdrhat z hlavního města, jehož faktickým pánem se stal radikální kazatel. Mezi proletariátem se tehdy pohyboval také soudruh Jan Žižka z Trocnova, zatím ještě pokojně, bez „henté oné vyrezávané halůzky“. Pro komunistické ideology zkrátka představoval symbol kalicha málem srp a kladivo a song „Ktož sú boží bojovníci“ zase „Internacionálou“. Defenestrace pak připomínala výstřel z Aurory. Po ní následovalo patnáct let katastrofálního rozvratu země, která se ledva oklepala z morových epidemii a neúrody…
Slavné husitské války nesou z dnešního pohledu všechny znaky chování Islámského státu. Husité byli božími bojovníky, stejně jako džihádisté. Pojí je nesmiřitelný náboženský fanatismus, kruté popravy nepřátel pravé víry a ničení kulturních památek. Obyčejným lidem stejně jako koaličním armádám naháněla polní vojska hrůzu, protože nikoho nešetřila a zajatce nebrala. Žižka, lapka a nájemný žoldnéř, přišel s účelnou taktikou pohyblivých opevněných vozů s odhodlanými válečníky. Husité pořádali tzv. rejsy, které nazvali buditelé spanilými jízdami. Jejich spanilost spočívala v tom, že boží bojovníci nenadálými a překvapivými výpady decimovali nepřátele na jejich území, vedle toho rabovali, neboť v poničených Čechách už nebylo z čeho a kde brát. Léta pustošivých bratrovražedných válek naštěstí ukončilo vítězství aliance umírněných husitů a katolíků nad radikálními Sirotky a Tábority u Lipan v roce 1434. Většina poddaných si úlevou vydechla…
Stejně nás na husitství nejvíc fascinuje představa, že si ze strachu z českých junáků s kalichem na prsou nadělala do kalhot půlka Evropy. Žít podle Čtyřech artikulů pražských by dnes nikdo rozumný nechtěl. Proti zavedení defenestrace bych ale neprotestoval…
To měl soudruh Želivský výborný nápad…
Hi Jack, tady by se měla rozhořet velká polemika. Otázka je, kdo zavinil morové rány a hlad v naší zemi. Těžko na to nazírat dnešní optikou. Celý ten systém za vlády Václava IV, syna Otce vlasti, byl odsouzen k zániku. V pravý čas byli na pravém místě. Ale ani v táboře husitů nevládla žádná jednota. Ta vznikla až proti jasnému soupeři. A otázka na rejsy? Co říkají současní historici na tah Alexandra Velikého, který zakončil v Asii? a další podobné geroje?
Hi, Jack, jasně že je to trochu provokace..:-)
Jinak, Jacku, mor nezavinil nikdo, tedy krom baktérií:-), infekce se prostě šířila Evropou, protože tu byl bordel, špína, potkani, splašky tekly ulicemi:-), v letech 1380-1382 zemřela místy až třetina obyvatel. Hlad způsobily změny klimatu, panovala Malá doba ledová, navíc v inkriminovaný čas bylo výjimečně špatné počasí, takže na polích rostl prd, což zase vyvolalo sociální bouře. A zrovna v druhé půlce desátých let 15. století prožívalo recesi stavebnictví, takže se v Praze hromadili nezaměstnaní nádeníci. A když hladový zedník bez práce vidí tlustého mnicha jak žere klobásu, logicky se namíchne! Pak mu fanatický kazatel, který navíc káže česky, řekně „hrr na ně“, a je oheň na střeše. Hus posloužil jako záminka:-).