Hrách a čočka

„Świat je na rymby“, říkalo se kdysi. „Źydzi walczum, Niymcy obchodujum a Bulharzi wyrobjajum kalkulaczki!“. Na právě skončivším mistrovství světa v lehké atletice v Pekingu vyhrál hod oštěpem, druhdy doménu bílých Evropanů, Keňan černý jako tma v uchu, následován Egypťanem. Ženský sprint na dvě stě metrů, disciplínu, kterou už asi sto let ovládají Američanky a Jamajčanky tmavé pleti, famózním způsobem opanovala vysoká Holanďanka, která jakoby vypadla z reklamy na blondýnky. Ta navíc na stovce skončila druhá. Běh na sto deset metrů překážek pro sebe ve finiši urval blonďatý Rus a za sebou nechal všechny Afroameričany včetně světového rekordmana, kteří této disciplíně léta kralovali…

Svět není na ruby, jen se mění. Krásně to bylo vidět právě v Pekingu. Tradiční atletické velmoci, Rusko a Německo, které v minulosti sbíraly medaile jak borůvky, získaly dohromady jen čtyři zlaté! Nehovořím o Francii, která odešla s nulou. To Kolumbie s Eritreou, Jižní Afrikou a Etiopií nasbíraly společně víc prvních míst. Doufám, že Putinovi zaskočil v puse pravý ruský piroh s pravou ruskou kapustou, poté, co se o úspěších své výpravy dozvěděl. Stříbro si vybojovali např. Tadžikistán či Izrael, tedy země, kde by člověk čekal, že se věnují spíš nahánění jaků, respektive Palestinců. Druhý a třetí nejcennější kov si odvezla také reprezentace Trinidadu a Tobaga, ostrovního pidistátečku, který řada lidí ani neumí najít na mapě. Do boje o medaile se úspěšně zapojili Bahrajn, Grenada či Bosna a Hercegovina. Sportovní svět se hezky promíchal jako Popelčiny hrách s čočkou…

Zaujala mě ještě jedna skutečnost. Sportovce očividně afrického původu měly v kádru snad všechny evropské státy včetně Švédska a Ruska. V týmech Británie a Francie představují běloši dokonce minoritu. Tmavou kůži jsem naopak nezaznamenal u reprezentací zemí, které odmítají kvóty pro imigranty, tedy u Poláků, Slováků, Maďarů, Srbů, Estonců, Lotyšů a samozřejmě Čechů. Dlužno dodat, že naši atleti, krom překážkářky Hejnové, dopadli jak sedláci u Chlumce. Měnící se sportovní svět se nám vzdaluje. Možná naše xenofobní vláda podpořená olympijským výborem a prezidentem Zemanem nakonec navrhne jiná kritéria pro pobyt uprchlíků v Česku, než je křesťanská víra. Migranti vytažení na břeclavském nádraží z nočního vlaku nafasují trenýrky, a pokud uběhnou stovku pod deset vteřin nebo maraton do Brna pod dvě hodiny deset, dostanou rovnou české občanství…

A pokud si změní jména na Usain či Emil, byt s autem navrch…