Aby toho nebylo v posledních měsících málo, Švédové si dovolili sáhnout na český národní poklad, na samotné synonymum češství. V restauracích po celé zemi přestali čepovat naše pivo, konkrétně značky Staropramen. Údajně po jeho požití začaly dvě osoby krvácet z úst, prý za to mohou nějaké škodlivé látky v sudech. Pokud jimi spláchli dvacet panáků Absolut vodky a přidali hádku o tom, že příliv migrantů a míchání ras způsobí postupný zánik blondýnek, není divu. Skandinávci však kvůli přísné prohibici chlastají převážně doma nebo se jezdí opíjet do Estonska, takže na tom možná něco bude. To by se ovšem před třiceti lety stát nemohlo, neboť jsem kvalitu piva Staropramen hlídal osobně…
Po maturitě jsem si sehnal dvoutýdenní brigádu ve Smíchovském pivovaru. S příslibem tučného výdělku jsme vyrazili s mým excentrickým kamarádem Richardem vstříc dobrodružství. Ubytovali nás spolu s dalšími brigádníky, partou padesátiletých dědků z Třince, v jakési barabizně v areálu pivovaru. Svět byl báječný, voněl pivem a starou Prahou. A nám bylo osmnáct…
Nejprve nás poslali rajbovat spilky, což znamenalo, že jsme drhli slizem potažené cestičky mezi obřími káděmi, v nichž kvasilo pivo. Vzhledem k tomu, že se celý proces odehrával ve studeném sklepě, rajbovali jsme jak o život. Po dvou dnech nás přesunuli na povrch do stáčírny láhví. Přidělili nám sofistikovanější úkol. Odnášeli jsme plastové sudy se střepy ze stanoviště kontroly neporušenosti prázdných flašek. Ta probíhala tak, že u pásu seděla osoba a ze vzdálenosti třiceti centimetrů koukala celou šichtu na rachotící sklo proti světlu. Když zmerčila vadnou láhev, hmátla po ní a křápla jí do zmíněného sudu. Scenérie stáčírny připomínala filmy Davida Lyncha. Všude, bůhvíproč, jen tlusté, zpocené ženské a prťaví Vietnamci, k tomu teplo, vlhko a pivní puch. Nejsympatičtější částí haly byl úsek linky mezi plněním láhví a jejich pasterizací. Pivo nám sloužilo k okamžité spotřebě, takže jsme nečekali na finální fázi a brali ho přímo z pásu a za halou jej konzumovali. Šichta pak ubíhala tak nějak veseleji. Odkoukali jsme to od zaměstnanců, kteří měli pro tyto účely speciální kabáty s mnoha vnitřními kapsami. Když jsme se po vzoru ostatních pokusili pronést pár lahváčů přes vrátnici, vyběhl za námi verkšuc a řval, ať si je aspoň schováme do tašky. Resumé? Špína, nepořádek, stroje z doby císaře pána, zaměstnanci kradli, chlastali a flákali se, ovšem pivo Staropramen chutnalo znamenitě. Švédští turisté si jím v Malostranské besedě prolévali hrdlo jako v roce 1648…
Poslední týden jsme kroutili šestnáctihodinové směny, živili se pivem a rohlíky kradenými v závodce. Po desáté večer jsme s Richardem vyráželi objevovat magickou starou Prahu. Město bylo tehdy ještě bez reklam, matrjošek a kasin. Toulali jsme se do rána tajemnými uličkami. Mysterium bylo tak mocné, že jsme za každým temným rohem čekali Golema…
Ta pravá bohéma ovšem přišla až poté, co brigáda skončila. Dědci odjeli domů a my jsme rozhodli ještě pár dní zůstat. Vzhledem k tomu, že jsme měli peněz dost, zvolili jsme život ruských šlechticů á la Oněgin či Oblomov, tedy románových představitelů typu „zbytečný člověk“. Vymetali jsme noční vinárny a jazzové kluby, pili zásadně vodku a kouřili cigarety značky Partagas, sbalili jsme dvě mladé soudružky z Německé demokratické republiky a vedli hlubokomyslné řeči s jedním ruským básníkem. Tehdy jsem nosil na hlavě ježka, na nose lennonky, na sobě tričko s nápisem „I like New York“ pod plandavým kostkovaným oblekem po strejdovi, taky sandály naboso. Aby bylo image rebela dokonalé, zdobilo mě ještě několik kožených přívěsků na krku a řemínků na zápěstích. Vše doplňoval samozřejmě nezbytný dlouhý černý deštník s dřevěnou rukojetí. Richard si zas k dlouhým vlasům vypěstoval kozí bradku a na hlavu narazil slaměný klobouk. Zjevně jsme nevypadali jako socialistická mládež, takže nás příslušníci veřejné bezpečnosti legitimovali na každém kroku. Taky do nás kopali, když nás budili na hlavním nádraží, kde jsme na holé zemi přespávali po návratu z nočních tahů…
Tehdy jsme beze zbytku naplnili dnešní reklamní slogany piva Staropramen. „Kdy jsi naposledy udělal něco jinak?“
A „Žiješ jen jednou“…