Úspěšný londýnský chirurg Martin Ellinghem zjistí, že mu vadí pohled na krev. Dá tedy vale metropoli a odchází na anglický venkov do ospalé vesničky, kdy nastoupí jako praktický lékař. Bohužel mu chybí schopnost běžné mezilidské komunikace. Jeho necitlivé „Co na srdci, to na jazyku“ ve střetu s rázovitým venkovany způsobí řadu komických situací. V české kopii úspěšného britského seriálu „Doktor Martin“ hraje docenta – obvoďáka stokrát provařený Donutil. Děj pak byl přenesen od moře kamsi do zapadlé beskydské dědiny na hranici se Slovenskem. Tvůrci přinášejí divákům pohled na východ republiky z pražské perspektivy. Vesnice vyhlíží jako měsíc po elektrifikaci, horalé bydlí v dřevěnkách, chovají se jak dementi se sklonem k sexuálním úchylkám a po lese běhá medvěd. S nářečím si hlavu nikdo nelámal. I starousedlíci zde mluví „pražsky“. Škoda. Valašský či těšínský dialekt v podání Donutila, Čvančarové nebo Štěpánkové by trapnému seriálu alespoň dodal chybějící komično…
Otázkou zůstává, nakolik si obraz rázovitých horalů, kteří chodí v kroji a chovají stáda ovcí, pěstujeme sami. Záměrně a s dobrým úmyslem lákáme turistu především na hory, folklor a lidové tradice. Ovšem po přečtení některých našich propagačních letáků a prostudování internetových stránek může leckterý Středočech nabýt dojmu, že civilizace končí za Frýdkem Místkem. Dále pak začíná podivná země, kde lidé mluví nesrozumitelným jazykem, živí se převážně jídly z brambor, která zapíjejí domácí kořalkou, jejíž základ tvoří špiritus a med. Kolem roubených chalup jim běhá nejrůznější dobytek. Na oficiálních stránkách města Jablunkova se pak může dočíst, že „ bylo odjakživa historickým centrem specifické kultury Gorolů, kteří si po staletí zachovali jak své jedinečné zvyky, tance, písně, tak i řemeslo a dlouho se udržel i lidový kroj“. Bez bližšího vysvětlení zde vyznívá Gorol jako příslušník nějakého exotického národa. Věta by klidně mohla znít, že město „bylo odjakživa historickým centrem specifické kultury Siouxů, kteří si po staletí zachovali jak své jedinečné zvyky, tance, písně, tak i řemeslo a dlouho se udržel i lidový kroj“. Chybí už jen poznámka, že starosta se jmenuje Sedící býk…
Obraz Zakarpatské Ukrajiny vezme za své, když k nám onen Pražák dorazí. V Dolní Lomné, v Bystřici či v Nýdku vypadají některé rodinné domy jak honosná sídla na Floridě, s Audi A8 před vraty, na dvorku pak s bazénem velikosti tatranského plesa. Dobytek se vyskytuje povětšinou v supermarketech. Kroje si horalé oblékají, podobně jako Siouxové, pouze při zvláštních příležitostech jako jsou například folklorní festivaly. Žádná z obcí nevyhlíží zbědovaně a opuštěně jako některé vesnice pouhých pár desítek kilometrů ze Prahou, naopak kypí v nich čilý ruch a společenský život. Znakem exotiky jsou dnes hlavně nářečí, které je na rozdíl od jiných, stále živé…
A v ohradě u Göblů v Jablunkově
Klokani a pštrosi…