Vždycky mě fascinují podezřelí z trestných činů v krimi seriálech, kteří na dotaz, co dělali večer 14. 6. 2011, po krátkém zamyšlení odpoví, že seděli s kamarádem v hospodě u piva a koukali na fotbalový zápas, Sparta tenkrát vyhrála a barman měl na hlavě sombrero. To já si nevzpomenu, co jsem předevčírem snídal (ne, že by to bylo důležité). Ženu jsem léta vytáčel k nepříčetnosti tím, že jsem si zaboha nemohl zapamatovat, kolik platíme za nájem a energie. A nevím to dodnes, byť se nájemné změnilo na jednoduší příspěvek do fondu oprav společenství vlastníků našeho baráku. Alespoň už vím, proč mám tak mizernou paměť. Nejsem idiot, mám jen málo přátel na facebooku…
Dočetl jsem se totiž v jednom článku na serveru Aktuálně.cz, že vědci na jakési londýnské univerzitě provedli magnetickou rezonanci 125 studentům a zároveň zkoumali jejich aktivitu na sociálních sítích. A našli souvislost mezi počtem přátel na facebooku a velikostí šedé kůry mozkové, která zpracovává signály přicházejících do našeho mozku a je zodpovědná za vědomí, vnímání, paměť a intelektuální schopnosti. Výzkum potvrdila univerzita v Bostonu, kde zjistili, že velikost amygdaly, párové součásti mozku, která hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s citovými prožitky, je spojena s rozsahem a složitostí sociálních sítí u dospělých lidí. Proklatě! Jak mohu být empatický génius s eidetickou pamětí, když mám na FB jen čtyřicet šest přátel?!? Jsem vlastně úplně sám…
Pravda, začínal jsem pozdě. Zatímco miliony lidí fičí na nejrozšířenější sociální síti už léta a nasávají další a další přátele jak vysavač drobky brambůrek z koberce, já jsem si svůj profil vytvořil teprve loni v létě. Bylo na čase. Někteří mí bývalí kolegové, mistři v sebeprezentaci, už byli chytří jak rádio a zvětšovali svou šedou kůru mozkovou masívním rozesíláním žádostí o přátelství na všechny strany. Jakmile jsem začal také, hned jsem věděl, zda je rádium těžší než olovo, aniž bych ho vážil. Až budu mít tisíc přátel, ohlásím kandidaturu do horní komory parlamentu…
Titíž odborníci z Bostonu však zároveň upozorňují, že zatím není stoprocentně jasné, zda vyšší počet přátel na sociálních sítích může šedou kůru mozkovou zvětšit, nebo naopak lidé s větším počtem malých šedých buněk tíhnou k větším a rozvětvenějším sítím přátel…
Buď seš blbej, nebo nejseš blbej, říkávali Šimek s Grossmannem…
Vyber si…
Budu se nad sebou muset zamyslet. Jsem ještě Lícoknígou nepolíbený. Myslel jsem, že to vyřeším podle návodu, který již nějaký ten pátek koluje po síti:
„Snažím se nyní získat přátele obdobným způsobem jako na Facebooku. Každý den chodím ven a vyprávím kolemjdoucím, co jsem jedl, jak se cítím, kolikrát chodím na záchod, co jsem dělal předchozí noc a co budu dělat zítra večer. Pak jim rozdávám fotky mé rodiny, mého psa a moje fotky, jak pracuji na zahradě a trávím čas v bazénu a ptám se jich, jestli se jim líbí. Také poslouchám jejich rozhovory a říkám jim, že je miluji. Dále se všem s předstihem pochlubím, že jedu na dovolenou a že Andula, která mě bude zalévat kytky, má klíče schované v dřevníku pod rohožkou. – A funguje to. Už mám tři přátele: Dva policisty a psychiatra.“
Ale to dle popisované účinnosti nebude mít na funkci větší vliv. Zřejmě se budu muset smířit s tím, že si u mě mozkodlab moc nepošmákne.