Bylo, nebylo, dávno tomu. Před víc než miliardou let, tedy o něco dřív, než se narodila Jiřina Bohdalová, se kdesi v hlubinách Vesmíru spojily dvě černé díry v jednu. Byla to zřejmě pořádná šlupka, neboť v ten moment se uvolnilo padesátkrát víc energie, než kolik jí ve stejnou dobu vyzářily všechny hvězdy, co existují…
Vznikla z toho gravitační vlna, kterou v rámci teorie relativity předpověděl už před sto lety Einstein, a kterou teď nezávisle na sobě zachytily jakési dva detektory v USA. Pár pokryteckých vědců se tváří, že to chápe, a jásají, že jde o zlom ve fyzice. Ti upřímnější říkají, že událost je mimo veškerou lidskou představivost. Mě samotnému dělá občas problém pochopit, co po mě chce moje žena, takže zcela jasně patřím k těm druhým. Nicméně si alespoň uvědomuji, že gravitace musí být něco velmi záhadného a podivného, že to udrží na zemi i hejtmana Moravskoslezského kraje Nováka, anžto se nevznese k obloze jako pouťový balónek. Princip gravitačních vln poeticky vysvětlil v televizi jeden český astronom, který řekl, že se nevlní něco v prostoru, ale prostor sám…
Ihned jsem si uvědomil, že Einsteinovu předpověď potvrdily nezávisle na sobě dva americké detektory již v roce 1959. Vzhledem k tomu že, gravitace je síla, kterou se vzájemně přitahují hmotná tělesa, zachytili její vlny ve slavné komedii „Někdo to rád horké“ Tony Curtis jako Josephina a Jack Lemmon co by Dafné ve chvíli, kdy kolem nich na nádraží prošla Marilyn Monroe. Při pohledu na její božský zadeček z úžasem zjistili, že se nevlní v prostoru, ale rozvlňuje prostor sám. Vědec Lemmon tehdy vyslovil památnou hypotézu: „Z toho jsem jelen, jde jako sulc, a ještě k tomu vypérovanej. Ony musím mít nějaký motor nebo co to je, ty ženský jsou fakt jiný“…
Třeba tuto domněnku někdo za sto let dokáže a získá Nobelovu cenu…