„Mě člověk nebaví! Přece se nebudu česat!“
Pes Jonatán
Před jednasedmdesáti lety se naši prarodiče po dlouhých šesti letech nadechli míru. Voněl kvetoucím šeříkem. Zatímco wikipedie eviduje kdejaké bezvýznamné senátory či modelky, odkaz na osvobození Československa, který by komplexně shrnul jednu z nejdůležitějších událostí našich dějin, tam nenajdete. Existuje pouze v jednotlivých podkategoriích. Zato odkaz na „Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou“ zabírá místa dost. Nic proti Amíkům. Thanks guys. Ale jejich podíl na porážce Němců na našem území je v podstatě marginální. A ti, kteří cedili krev nejvíce, jsou odsunuti na vedlejší kolej dokonce mnohdy s nálepkou dobyvatelů…
A tak zatímco v Plzni během májových „Slavností svobody“ to vypadá jako v předvečer vylodění v Normandii, piety u tisíců hrobů vojáků Rudé armády jsou neporovnatelně skromnější, jsou-li vůbec. Přitom během osvobozovacích bojů padlo na území bývalého Československa 139 918 sovětských vojáků a 411 514 jich bylo zraněno. Američané evidují na našem území „jen“ 351 bojových úmrtí, z toho počtu je 235 letců, jejichž smrt nesouvisí s boji v jihozápadních Čechách v dubnu až květnu 1945. Zcela se opomíjejí Rumuni, jejichž ztráty při osvobozování 1722 obcí, toho 41 měst, dosáhly čísla 66 495. A to už vůbec nehovořím o podílu polské 2. armády, jejíž ztráty činily 1302 padlých, zraněných a nezvěstných. Nejsmutnější na tom je, že za totality jsme museli povinně velebit Rudou armádu. Teď když už „jen můžeme“, tak to neděláme takřka vůbec. Zato Američanům skáčeme do zadku s rozběhem. Poprvé v dějinách mého jablečného blogu děkuji prezidentu Miloši Zemanovi, který na sovětské vojáky nikdy nezapomene a jejich zásluhy vždy vyzdvihne…
Rudá armáda nesla hlavní tíhu bojů za II. světové války. Vždy si vzpomenu na babičku, která často vyprávěla, jak jela za dědou do Plzně, který tam jako příslušník Československé obrněné brigády generála Lišky zaparkoval svůj tank. Musela projet demarkační hranicí. Na jedné straně vyčerpaní špinaví sovětští vojáci hltali své skromné příděly jídla. Za čárou usměvaví oholení fešáci v nažehlených „battledresech“, kteří na potkání rozdávali čokolády a žvýkačky. „Borocy syncy“, říkávala babička na adresu Rusů. A nebyla v tom žádná komunistická propaganda. Jen obyčejný soucit a vděk. Emoce, které nám dnes chybí…
Někdy si říkám, kde jsou všichni ti internetoví velebitelé Putina. Proč alespoň oni nechodí hromadně s pugétem k památníkům padlých sovětských vojáků a nepřidají se k hrstce vetchých válečných veteránů a starých komunistů. A také školáků, které přivedla paní učitelka, aby se dozvěděli, jak to doopravdy bylo…
Aby si nemysleli, že nás osvobodili Američani…
Hi Jack, svatá pravda, jsem rád, že jsi našel první společný názor s našim panem prezidentem.
Hi, Jack. Jedna vlaštovka jaro nedělá:-).
Ahoj Petře,
Tvoje babička měla svatou pravdu, byli to „borocy“. To, že na „rusáky“, jak se jim hanlivě říká, jen málo lidí u nás vzpomíná, je opravdu vina minulého režimu. Nutili nás chodit klást věnce na jejich hroby a nedovolil jsem si nejít, určitě by mně vyhodili z práce a bral jsem si tašku, že jdu ze shromáždění přímo na vlak, abych nemusel nosit v čele průvodu vlajku. Bylo to po roce 1968, tisícům lidí pokřivili charakter, ze strachu jsem říkal něco jiného mezi lidmi a něco jiného doma, mezi svými. Američané přišli opravdu až na konci války, ale cesta k nám nebyla pro ně žádnou procházkou. Vylodění v Normandii, to bylo něco úžasného a mrtvých nebylo málo. Říkám to proto, protože mám obavy abychom zase naopak podíl Američanů nebagatelizovali. Nedávno jsem četl knihu současného německého historika, „Pevnost Evropa“. Píše o Atlantickém valu, o „bombardovacích orgiích“ Američanů a proti nim „prostý německý voják, bránící svou vlast“. Nechce se člověku věřit! Skoro 50 let nám vtloukali do hlavy, že všechno co je ze západu je špatné a naděje je pouze na východě. Přitom stačilo jen do SSSR nahlédnout, při nějakém zájezdu! Za to ale opravdu nemohli ti „borocy“! Ale to jsou nekonečné diskuse… Vím, že mi rozumíš a víš jak to myslím!