Věž

„Povedzte Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdné?“
Major Terazky

Střední Itálii postihlo minulý týden ničivé zemětřesení, které si vyžádalo stovky obětí. Zemská kůra se pohybuje a vybírá si krutou daň od všech, co po ní chodí. Záběry ze zničených městeček pořád obíhají světem. Většina diváků zaregistrovala neobvyklý úkaz. Nad troskami nejpostiženějšího Amatrice ční zvonice z 13. století. Pokud nešlo o zásah shůry, středověcí stavitelé odvedli kvalitnější práci než jejich současní kolegové disponující nesrovnatelně lepší technikou…

Slunná Itálie má tu smůlu, že leží na tektonickém zlomu, seismické otřesy zažívá poměrně často. I přesto jen necelá pětina domů splňuje zákonem stanovené stavební standardy, které mají pomoci zabránit zkáze. Až 18 procent všech budov v Itálii nemá stavební povolení, myšleno samozřejmě těch „moderních“, protože nepředpokládám, že stavitel vatikánské Baziliky sv. Petra Michelangelo obíhal s papírama středověký stavební úřad. Ani nemusel. Reputace génia mu nedovolovala stavbu zfušovat, krom toho měl neomezený rozpočet…

Obrácená situace, tedy průměrnost a nedostatek financí, jsou naopak vážným problémem. Také v Česku, kde je hlavním kritériem veřejných soutěží cena. Ani toto však nemůže sloužit „garážovým“ firmám, které obce pod tlakem veřejné kontroly ve snaze ušetřit často vybírají, jako výmluva pro odfláknutou práci. Kdyby zadavatel stavby nejslavnějšího chrámu světa papež Pavel III. viděl dílo firmy, které prováděla stavbu nešťastného chodníku pod jablunkovskou poštou, strčil by bibli pod polštář a nechal by je všechny i s majitelem utopit jako koťata…

Kdyby se čistě hypoteticky otřásla země pod Jablunkovem stejně děsivě jako minulý týden v Itálii, největší šanci na přežití by měli katolíci, kteří by se zrovna nacházeli v kostele Božího těla, nejstarší stavbě široko daleko. Naštěstí nám žádné zemětřesení nehrozí, protože žijeme Pánu Bohu za pecí…