Fidel Castro odešel na věčnost. Kuba truchlí, Miami slaví, hlásají titulky po celém světě. Charismatický El comandante proslul především tím, že s hrstkou partyzánů nakopal zadnici Američanům, kteří si udělali z nádherného ostrova luxusní kasino a nevěstinec. Ostatně, jeden můj dobrý známý, který Kubu navštívil, dodnes tvrdí, a to sjezdil světa kraj, že v nikde neviděl tak krásné baby jako právě na „ostrově svobody“…
Je zvláštní, že českými politiky tolik vysmívaná a odsuzovaná komunistická Kuba potlačuje opozici, to je zlé, ale nikdě jsem se nedočetl o fyzických likvidacích nepohodlných občanů, jak tomu bývá v jiných autokraciích, které se často tváří jako demokratické. V žádném případě tamní režim neomlouvám. Jen chci říct, že v represích vůči všem, kteří se vládě a straně postaví, Kuba výrazně zaostává za některými státy, se kterými se Česko kamarádí. To zjevné porušování všech myslitelných lidských práv v Číně, zdá se, mnohým našim politikům nevadí. Centrální mozek lidstva Google třeba při zadání hesel „Fidel Castro – vraždy“ nevyhledal nic, na rozdíl od hesel „Putin – vraždy“. Že něco neeviduje Google zdaleka nezanamená, že má pravdu. Faktem ovšem je, že v nedaleké Kolumbii si dlouhá válka mezi vládou a povstalci vyžádala 260 tisíc obětí a další desítky tisíce lidí přišly o život během bojů mezi drogovými kartely, tisíce Mexičanů ročně zavraždí tamní drogová mafie, o Haiti, zbídačelé nejchudší zemi světa, ani nemluvě. V porovnání s většinou latinské Ameriky panuje na Kubě přes padesát let klid a mír. Vypadá to, že revoluční slogany už dávno nahradil starý dobrý výraz „maňana“. Prostě klídek, ono se to do zítřka nezblázní, vychutnejme si mojito a doutník na pláži. Alespoň tak mi to vyprávěli ti, kteří na Kubě byli. Většina Kubánců sice vlastní kulové s přehazovačkou, žijí skromně v jakémsi skanzenu amerického střihu 50. let, ale „blahobyt“ se dá měřit i jinými ukazateli než výší HDP nebo počtem supermarketů. Podle výše hrubého domácího produktu na hlavu patří USA k nejbohatším státům světa, ale chudičký ostrov zase vykazuje mimo jiné díky bezplatnému zdravotnictví nižší kojeneckou úmrtnost než Spojené státy. Kuba v tomto měřítku nechává za sebou dokonce Polsko, Slovensko, Maďarsko či Estonsko. Jihoamerické země poráží s převahou Bolta…
Vypadá to, že největší průšvih Fidel Castro udělal kamarádšoftem s Velkým bratrem – Sovětským svazem, kterému dovolil na ostrově rozmístit jaderné rakety. Následná Karibská krize málem vyústila v konec světa. Psí hlava byla nasazena Rusákům a už to tak zůstalo. Málo se mluví o tom, že Chruščov rozmístil na Kubě atomovky až poté, co je USA instalovaly v Turecku. Nikita je pak v rámci reciproční dohody s JFK z Kuby naštěstí odvezl. Legrační je, že americké střely se z Turecka přemísťují až dnes, když už s námi Erdogan moc nekamarádí. Do sousedního Rumunska…
Nejvražednější zbraní kubánského vousáče bylo jeho rétorické umění. Poslouchat jeho osmihodinový projev muselo způsobovat větší trýzeň než waterboarding na základně Guantánamo…
Fidel se v pekle opět shledá se svým starým kamarádem Che Guevarrou. Bývalý profesionální terorista a ministr průmyslu bude jistě zvědavý, co se „nahoře“ od roku 1967 stalo. Fidelův projev bude hodně dlouhý. Teprve nyní zažije ikona revoluce a tvář z triček všech mladých idealistů ta pravá muka pekelná…
Socialismo o muerte…
Ještě k jeho rétorickému umění. Měl jsem to štěstí, že když na počátku sedmdesátých let navštívil Československo, díval jsem se na jeho projev v TV. Nebyl tak dlouhý, trval necelé dvě hodiny. Hovořil španělsky a každou větu jakási vynikající překladatelka hned překládala. Dívat se na Castra, jeho mimiku, pohyb jeho rukou a i samotný obsah jeho projevu byl nezapomenutelným zážitkem. Přednesl nám marxismus-leninismus v kostce, celou historii vzniku kapitalismu a jeho „logické“ vyústění v socialismus, posluchači byli vesměs fascinováni. Ti naši papaláši byli vedle něho hrozně maličcí…Umět španělsky, určitě bych vydržel celých 8hod, Kubáncům se vůbec nedivím…