Jednoho časného rána roku 1506 obdržel Michelangelo dopis od papeže Julia II., v němž ho svatý otec vyzývá, ať se dostaví do Sixtinské kaple ve Vatikánu, která potřebuje vymalovat strop. Motivem fresky má být stvoření světa. Geniální umělec odložil dláto a sepsal krátkou odpověď: „Scuzi, Padre, ale pro vaši církev už nic malovat nebudu. Upalujete nevinné lidi, hrabete na prodeji odpustků a navíc jsem ateista“. Buonarroti naštěstí nic takového nenapsal. Kdyby ano, hořel by na hranici jak fakule a svět by přišel o umělecké skvosty…
Poslední číslo týdeníku Reflex láká čtenáře na fotografii herce Jaroslava Marvana s podtitulkem „Causa – herec, který chtěl hrát za každou cenu“. Filmovému radovi Vacátkovi připjali fotomontáží na sako dvě medaile, jednu protektorátní, druhou socialistickou. Pod fotku umístili palcové litery „CYNICKÝ ANDĚL…na horách, na dovolené, s nácky i komunisty“, aby bylo všem dopředu zřejmé, jak prodejný bezcharakterní Marvan budoval svou popularitu za každého režimu. Vlastní text filmové kritičky Dariny Křižánkové tak příkrý není. V kostce se dozvíme to, že se Marvan nemusel s Vlastou Burianem, že hrál ve dvou stovkách filmů nehledě na obě totality a že byl skvělý herec, který i ze socialistických agitek „Dovolená s Andělem“ a „Anděl na horách“ dokázal udělat komedie, které jsou reprízovány několikrát ročně. Dnes, kdy žijeme Pánu Bohu za pecí, je pro mladší generaci snadné lustrovat charaktery lidí, kteří se museli mnohdy rozhodovat mezi bytím a nebytím. Už vidím redaktory Relfexu v pozici Marvana, jak statečně odmítají role v protektorátním filmu slovy „Barrandov ovládají nacisti a to jsou zločinci, v Kristiánovi či Přednostovi stanice hrát nebudu“, jak říkají z obdobných důvodů NE komediím s Andělem v době největšího komunistického teroru. Marvanova herecká generace zažila časy, o kterých si dnešní kritikům nezdá ani v nejčernějších snech. Sám nevím, jak bych se v takových chvílích zachoval….
Zájem Reflexu o Marvana vyvolal nezáživný a skutečnost zkreslující seriál Bohéma. Mnohem zajímavější by bylo sledovat chování jiných herců, kteří měli prokázat morální kvality v době, kdy už nešlo o krk. Kupříkladu dnes respektovaný a glorifikovaný Josef Kemr, Andělův sekundant Vyhlídka, stihnul hrát v odporném komunistickém seriálu 30 případů majora Zemana, podepsat Antichartu a řečnit na Letenské pláni vedlo Václava Havla během Sametové revoluce. Přesto je dnes váženou uměleckou osobností českého národa a pochybuji, že Reflex přijde s kauzou „CYNICKÝ VYHLÍDKA…na horách, na dovolené, s komunisty i Chartisty“…
Jaroslav Marvan samozřejmě není Michelangelo. Oba však dělali v nesnadné době to, co uměli nejlíp. Filmový Gustav Anděl hrál. Rozdával především smích. Vytvořil nesmrtelné postavy, jejichž hlášky dávno zlidověly…
„Toníku, nepij tu kořalku. Víš, že pak děláš psí kusy“ (Anton Špelec, ostrostřelec – Kačaba)
„Co je to štěstí? Můůůška jenom zlatá“ (Škola základ života – profesor Kolísko)
„Pepek Vyskoč? Píšu – Josef Vyskočil! Pane vachmajstr, vy jste ale hlava“ (Poslušně hlásím – Flanderka a závodčí)
„A dost! Copak voni si můžou něco pamatovat? Byli napitý jak žok, měli prasečí vočička a místo do dveří lezli támhle na kamna“