Farář: „Co tě ke mně přivádí, synu?“
Já: „Spáchal jsem těžký hřích a trápí mě svědomí. Chci se vyzpovídat.“
Farář: „Kdy jsi byl naposledy u zpovědi?“
Já: „Ehmmm….nikdy.“
Farář: „To si děláš legraci, ne?. No nic, jsi alespoň pokřtěný?“
Já: „Jsem, velebnosti. Dokonce jako katolík.“
Farář: „No nic, k tomu se ještě vrátíme. I poslední mohou být prvními.“
Já: „To jakože se u vás může předbíhat?“
Farář: „Nejsme ve frontě v Albertu. To jakože máš šanci na odpuštění, budeš-li se upřímně kát. A teď už spusť. Řekni mi, co tě tíží. Ulev svému svědomí, synu.“
Já: „V minulých prezidentských volbách jsem dal hlas Zemanovi.“
Farář: „Kurvafix!“
Já: „Cože?“
Farář: „Řekl jsem Krucifix. Upadnul mi na zem. Pokračuj. Jak se to stalo?“
Já: „Nejdřív jsem sbíral podpisy pro Franze.“
Farář: „To je ten potetovaný Antikrist?“
Já: „Ano. Bylo to z recese. Byla by sranda mít prezidenta s modrým ksichtem. Nakonec jsem došel k názoru, že nemá šanci uspět. Tak jsem dal v prvním kole hlas Dienstbierovi. Je mladý a slušný.“
Farář: „Cože? Vždyť chtěl zrušit církevní restituce! Již zde si zhřešil, synu.“
Já: „Jenže pak už zbyli jen dva geronti. Zeman a Schwarzenberg. Odmítnul jsem jít volit.“
Farář: „Tak proč jsi tedy nakonec šel?“
Já: „Za to může moje žena. Řekla mi, že jako starosta musím, že to všichni očekávají a že jsem jak malý kluk. Změknul jsem. Ona volila knížepána. Ale ten byl zaprvé příšerně starý a nechtěl jsem vidět přímém přenose, jak usne na recepci v Bílém domě, případně tam rovnou natáhne bačkory. Zadruhé, byl ministrem pravicové vlády, jejíž členové kradli a schvalovali zákony, se kterými jsem nesouhlasil. Ministra Drábka jsem dokonce na sněmu starostů veřejně kritizoval. Kníže o zlodějinách musel vědět, držel však hubu a krok. Pokrytec. Nemohl jsem jej volit…!
Farář: „To byl hřích, synu. Kníže Karel podporoval navrácení církevního majetku a vyplacení náhrad ve formě nezdaněných desítek miliard korun.“
Já: „Takže zbyl Zeman. Nikdy jsem ho neměl rád a dobře jsem věděl, že je to pomstychtivý nabubřelý egoista. Ale s tehdejší vládou neměl nic společného. Navíc se mi zdálo, že s ním může být sranda.“
Farář: „Že ti není hanba, synu. Proč si neposlech svoji manželku?
Já: „Byla v tom i pýcha. Udělal jsem to na just. Když jsi chtěla, abych šel k volbám, tak jsem tedy šel…“
Farář: „Pýcha je dokonce první ze sedmi hlavních hříchu, synu. Skromnost ti asi nic neříká, co?“
Já: „S tím mám velký problém, velebnosti. Někteří dokonce tvrdí, že mám přebujelé Ego“
Farář: „Z toho tě bude soudit vyšší inštance. Co dál?“
Já: „Své morální selhání, že jsem volil toho hulváta, se snažím vykoupit jeho častou kritikou v článcích na mém blogu. Mí čtenáři ale nevědí, že jsem jeden z těch, kteří jej zvolili do čela státu. Pravdu znají jen moje žena a kamarád z Neratovic. Teď mám špatné svědomí nejen před sebou samým, ale i před svými čtenáři. Co mám dělat, otče?“
Farář: „Pohnojil jsi to, synu, těžce jsi zhřešil několikrát, ale odpouštím ti. Za trest se pomodlíš stokrát Otčenáš a dvacetkrát Zdrávas. A především dáš v nadcházejících prezidentských volbách svůj hlas profesoru Drahošovi. A taky o tom přesvědčíš své čtenáře a přátele“
Já: „Profesora Drahoše budu volit i bez vašeho trestu. A za jeho zvolení prezidentem agituji už půl roku.“
Farář: „OK, ale zase s tebe mluví pýcha. Pamatuj, že se Všemohoucí dívá. Další selhání už ti odpuštěno nebude“
Já: „Přísahám, že se polepším.“
Přesně můj případ minulých voleb 🙂 A vypadá to dle tvého článku, že i případ voleb budoucích 🙂
Sakra, narazil jsem na tvůj blog Petře – takže dnes je to dobrý výlov z hlubinných útrob internetu! Schází mi tvoje úvodníky v Jabku. Ani nevíš, jak své současné kolegy na svém současném a tvém hodně bývalém působišti tu a tam … no – některé možná seru, jiné určitě těším svými vzpomínkami na tebe. Není jich moc, ale jakmile si uvědomím, že působím ve stejných zdech, jako kdysi ty, padá na mě posvátná úcta. Po šedesátce přiházívá se některým individuím býti nostalgickými. 😀
Měj se prima, brzy zase nahlídnu!
P.S.: – Muzzikanti O.K., byl jsem na předpremiéře v Těšíně. Dějová linka poněkud ojetá jak drážka ve starém vinylovém singlu, evokující vzpomínky na Hvězdu, padající vzhůru (Petr Šiška, nechť, prosím promine, u muzikálů je to nepochybně oříšek i pro staré, všemi mastmi mazamé scénáristické lišáky) muzika dobrá až skvělá, Cmorík taky, Děrgel mile překvapil, Dejdarův zmetek parádně střihnutý, Jarek coby vznešený stařec se v dobře sednoucí roli „deux machina“ přímo našel, Šišákův fór s policajtským autem ve vlastní garáži za ***** a po scéně odjezdu Pavla Kříže od radnice přes náměstí a Čapkovu ulici někam k nádraží patří k nezapomenutelnému i užaslý výdech celého kina: „A do protisměru!“ Bylo by toho hodně, film jako celek pro mne coby těšíňáka za ****.
Díky, starý brachu. Dojal jsi mě. Děkuji ti. Taky se stávám nostalgickým:-). Bez tvé rady „Hlavně se z toho neposer!“ bych nebyl 16 let starostou. Moc dobře si ten okamžik pamatuji. Měli bychom se sejít. Moje nové číslo je 720506909. Měj se…
Hi Jack, pan prezident by ti za článek poděkoval, jelikož ví, že do voleb budeš ještě mocně zasažen jeho postoji a názory a znovu budeš volit stejně:)
P.S. ví, že i negativní reklama je reklama:)
Mám tě rád, Jacku, jsi můj kámoš, ale odpovím jednoduše. Jdi se vycpat:-)! Zrovna mi přišlo emailem pozvání od Pepy Drahoše, bráchy pana profesora, na setkání s už exprezidentem AV u příležitosti autogramiády jeho memoárů „Věda života“, které by sis mohl koupit, jen tak mimochodem . Prý máme očekávat překvapení:-) .