Když se bílí Evropané vydávali kolonizovat Ameriku či Afriku, vezli sebou kromě zbraní také hromady zrcátek a korálků, které pak směňovali s domorodci za zlato či kožešiny. Výměnný obchod postupně zanikl se vznikem států a zavedením platidel. Ovšem ne tak docela. Na základce jsem sbíral známky, čehož běžnou praxí bylo „vybuchat“ aršík zvířat z Umm al-Qiwainu za kosmonauty z Liberie. Česko se nyní vrací k této v kulturách lovců – sběračů populární formě obchodu…
Unie živnostníků ČR přišla s nápadem organizovat tzv. Darovací trhy. První proběhl počátkem dubna v Hradci Králové a postupně se přidávají další města, která jimi kompenzují tradiční jarmarky. Idea vzešla od drobných prodejců a podnikatelů, kteří odmítají elektronickou evidenci tržeb jako buzeraci státu a postupnou likvidaci těch občanů, kteří jsou schopni a ochotni uživit se sami. Darovací trhy s dovětkem „Dělejme si radost“ fungují na principu směnného obchodu. Stánkař mi daruje tucet domácích vajec, já jemu daruji třicet korun. Dary do výše 15 tisíc nepodléhají dani a nesčítají se. Unie živnostníků to nazývá vzdorem proti Babišovi a celé koalici, která EET schválila, chce dokázat, že zákon se dá obejít. Výměnný systém „něco za něco“ je mi celkem zřejmý, ale proč královéhradecké náměstí nevzala útokem Daňová kobra, nechápu. Zavolal jsem tedy přímo kontaktní osobě z Unie živnostníků, která mi vysvětlila, že trhy musejí být ohrazeny a osazeny viditelnou tabulí s logem a jakýmsi etickým kodexem/provozním řádem. Ideální je, když je pár stánkařů registrovanými členy Unie. Pak prý dá berňák pokoj. Moc tomu sice nevěřím, ale počet měst a obcí pořádajících Darovací trhy stoupá, takže vzájemné obdarovávání se jako o Vánocích zřejmě funguje, kobra nekobra…
Mé výhrady vůči EET souvisejí s pokrytectvím Babiše, který „optimalizoval“ placení svých daní koupí vlastních korunových dluhopisů. Káže tedy vodu a sám pije víno. Podobně se chová většina českých miliardářů, jedovatý had stíhající potenciální neplatiče daní útočí jen na drobné a střední živnostníky. Ovšem systém „daruji ti dvacku a ty mě chleba“ je však absurdní, protože člověk tak směňuje svůj zdaněný dar za nezdaněný prezent živnostníka trpícího pod jhem EET. Výměnný indiánský obchod popírá podstatu fungování státu, který stojí a padá s výběrem daní. Darovací trhy by se měly spíše jmenovat „Děláte nám radost“…
S takovou bychom dopadli jako ve známé pohádce, kdy slabomyslný dědeček postupně vyměnil kus zlata velikosti koňské hlavy za koně, toho za vola, vola za berana, berana za vepře a domů se vracel s jehlou, kterou notabene před barákem ztratil. A babička, místo toho, aby starého blbce zabila hned ve dveřích, mu ještě uvařila večeři…
A žili vesele jako šťastní chudáci…