A líto mi je…

Někde jsem četl citát, že konec hněvu bývá počátkem lítosti. Něco na tom je. U mě je tomu spíš naopak. Poslední dobou u sebe pozoruji, že mi začíná být líto některých osob, na které jsem se před nedávnem hněval. Nevím, zda se jedná o porušení úsudku, abstraktního myšlení a rozpoznávacích funkcí, což jsou příznaky počínající demence, nebo mě zachvátila nějaká křesťanská lítost nad lidskou špatností. Každopádně jsem překvapil sám sebe….

K Miloši Zemanovi mám tisíc a jedu výhradu. Jsem přesvědčený, že je zlý, pomstychtivý, sebestředný, povýšený, hulvátský, což jsou ovšem povahové rysy, který má kde kdo. Sám jsem značně egocentrický a k lehké povýšenosti nemám daleko. Na Zemana se hněvám za to, že zesměšňuje ženy, které staví na roveň s drůbeží, za jeho obdiv k Ruské federaci a Čínské lidové republice, které nemají s demokracií a dodržováním lidských práv nic společného. A především za to, že podněcuje v lidech zcela záměrně xenofobii. Nenávist ke všemu cizímu či jinému, ať už jde o rasu, náboženství či kulturu, propukla i u jinak soudných a vzdělaných lidí, které znám dlouhá léta…

Když jsem však zhlédl snímky a videa z prezidentovy poslední asijské anabáze, viděl jsem jen nemocného starce. Pohublá zsinalá tvář, hůlka a neschopnost samostatné chůze vlivem bolestivé osteoporózy, pomalé těžkopádné pohyby i mluva, opakující se fráze, vtípky i citáty, viditelné znaky únavy a totálního vyčerpání na prahu zhroucení, špatně padnoucí oblek atd. Takové osoby se pohybují na chodbách v léčebnách dlouhodobě nemocných. Představa, že bude vykonávat funkci prezidenta České republiky ještě dalších pět let, během které by měl pracovat na plný výkon a důstojně reprezentovat náš stát, je absurdní. Bohužel, pořád je spousta těch, kteří jsou zaslepení představou, že Zeman je jediný vůdce, který nás zachrání před invazí islámských hord…

Miloš Zeman patří do domova s pečovatelskou službou stojícího uprostřed lesů někde na Vysočině, nikoliv na Pražský hrad…

Je mi ho líto, ale může si za to sám…