Vzpomínky na mé dětství nejsou souvislé příběhy, ale spíš chvíle, často ve formě krátkých klipů, kdy záběr trvá pár sekund. Nebo jsou to skeče, kdy se jedná o nějakou zábavnou příhodu. Jako když tatínek myl na chatě naše auto, červenou oktávku s bílou střechou, a kráva z nedaleké pastviny mu ve chvíli nepozornosti vypila z kbelíku vodu s šamponem. Mohlo to být v létě 1969 nebo 1970, nevím…
Nebo když mi rodiče přivezli z dovolené červený plastový traktůrek se žlutými koly. Jedinkrát v životě byli u moře, a to v Jugoslávii. A vybrali si druhou půlku srpna 1968, včetně jednadvacátého. Pak jim trvalo tři týdny, než se za složitých okolností vrátili domů. Kdy přesně jsem si hrál s traktůrkem, to nevím. Je to sekundový záběr, má nejstarší vzpomínka. Nebo když jsme opět na chatě podnikli s partou kamarádů výpravu kolem potoka, jednoho z přítoků Tyrky. Jedna kamarádka uklouzla a sedla si do vosího hnízda. Spasili jsme se úprkem přes potok a louku. Jako jediný jsem nedostal žihadlo. Zřejmě jsem pelášil rychleji než Forrest Gump. Prázdniny 1974 nebo 1975? Málokdy si vzpomenu na přesnější čas, neřkuli na to, co jsem dělal konkrétní den…
Na 16. srpen 1977 nezapomenu nikdy. Bydleli jsme čerstvě v novém paneláku na Terase. Večer jsem přišel do kuchyně, protože jsem slyšel maminku plakat. Seděla na červené rohové sedačce u našeho přenosného tranzistorového rádia a poslouchala opakující se zprávu o tom, že odpoledne zemřel Elvis Presley. Neměl jsem tušení, o koho jde. Uslzená maminka mi vysvětlila, že to byl Král. Král nějakého Rock and Rollu. A taky pouštěli písně jako „Love Me Tender“ či „Heartbreak Hotel“. Možná právě tehdy mě oslovil tento žánr. O čtyři roky později už jsem měl na kazetě značky Emgeton album Back in Black od skupiny AC/DC…
Maminka je ročník 1940 a Elvis byl její mládí. I dnes, když jej v televizi nebo v radiu slyší, celá ožije. Nechápu, jak někteří z její generace, či dokonce lidé mnohem mladší mohou poslouchat dechovku nebo sračky od Dua Jamaha na TV Šlágr…
Rock and Roll je přece věčný, stejně jako jeho král…
TV Šlágr se dá s úspěchem využít i k tzv. sebemrskačskému sledování televize, sama jsem toho důkazem. Rozhovory s moudry a humorem Marcela Zmožka jsou třešničkou na dortě.. (říkám si přitom, kolik ještě vydržím, teď teď už to musím přepnout…a ještě chvíli…:-)
Ale ráda jsem spravedlivá a tak uznávám, že babičkám v domově důchodců, může stanice zpříjemnit jejich čas.
hel